ŠPANĚLSKO - MALAGA - FUENGIROLA - cesta a ubytování, část 2.

Jsme už týden s holkama v Ivančicích. Tak trochu hlídat neteře a tak trochu pobýt s rodinou. V pátek přijede tatínek, kterého holky neviděly dva týdny a moc se těší. Jedem pro něj do Brna a předtím si ještě střihnem pouť. Dojemné přivítání na Dolním nádraží a jedem se chystat, ráno frčíme do Španělska.

Z Ivančic vyjíždíme cca v 9.15h, auta necháme v Židenicích a šalinou dojedem na nádr. V OC dáme sushi na cestu a pěšky si to míříme na Dolní nádraží. Vlak odjíždí 11.24h, jede na čas, brácha dobíhá 5minut před odjezdem, ale cajk, stíháme, sedáme blízko jídelního vozu a dobrodružství začíná.

Musím přiznat, že jak nemám ráda České dráhy, tak tahle cesta je to nejhladší a nejpohodlnější za poslední dobu. Klimatizace, nabíjení, místo na kufry. Ještě si dáme oběd v jídelním voze a spokojeně a na čas vystoupíme ve Vídni na hlavním nádraží. V automatu celkem lehce zvolím lístky na letiště na vlak ve 13.12, i nástupiště je hned vedle, vše intuitivní. Jen všude to hlásí zpoždění asi 10minut. Nevadí. Vlak dojel a ejhle. Výpravčí nás do něj nechce pustit, že byl zrušen a musíme počkat na další spoj. Ten má pravidelný odjezd 13.42. Odjíždí o pár minutek později, ale těch lidí v sobotu, tlačenice, naštěstí je to na letiště jen 15minut. No od Rakouska jsem čekala víc. Toto je trochu nepříjemné.

Na letiště přijíždíme cca ve 14hodin. Letadlo letí 15.35 tak máme čas. Brácha dá cigárko, pohoda. Jdeme odbavit kočár. Chvíli nám trvá, než najdeme terminál 1A, kde je pouze check-in. Pán nás i s kočárem posílá zpět do hlavní budovy, kde se odevzdává do speciálního okénka. Vracíme se pro ostatní, abychom šli zas zpátky a jde se na odbavení. Po cestě potkáváme bandu turistů někde z východu, takže průchod s davem. A konečně jsme na kontrole. Nějak nejsme připravení, vybírám z každého kufru pytlík s kosmetikou, ale elektroniku připravenou nemám. Kindly, tablet, mobily.. no nějak jsme to prošli, někteří si užili kontrolu papírkama a jdeme hledat náš gate. Zjišťujeme, že do odletu zbývá cca 25minut, přidáváme do kroku, až doběhneme k naší bráně, kterou nemůžeme najít (to je tak, když si zapamatuju neexistující číslo brány). Naštěstí se teprve otevírá a jsou vyzváni cestující s prioritou. To jsme i my a tlačíme se dopředu. Manžel ještě zaběhne na záchod pro vodu do prázdné lahve. Fajn litr a půl na cestu snad postačí. Ponaučením pro příště je, že si rozhodně musíme dát větší rezervu než 1,5 hodiny od vlaku do odletu. Vídeňské letiště je veliké.

Po kontrole nás k letadlu veze autobus, nastupujeme. Švagrová je vyzvána, ať vzbudí dvouletou neteř spokojeně spící v nosítku, aby ji připoutala. To udělá, když k nám promluví pilot, aby nám oznámil hodinové zpoždění na odletu, nejsou dispečeři. Paráda. Děti už se nudí, všichni už natěšení na cestu, brácha prvně poletí a je nervózní. Konečně vzlétáme. 

Do Malagy dorážíme cca ve 21h. Kočár nalezen rychle na vykládce s kuframa. Naštěstí už na nás čeká předem domluvený transfer. Fakt to bodne. Pán běží směr garáže, tak tak mu stačíme. Naloží nám kufry a jedeme směr Fuengirola - k Babičce.

Volám Aničce. Jsme tady. Přijde pro nás před bránu do areálu. Dvě řady řadových domů do tvaru U, je jich tu fakt hodně. A proto jsou asi tak malé. S babičkou nás přišla přivítat jedna z ubytovaných, která je tu již potřetí. Vejdeme do domu, kde vidím další paní a děti a .... to je fuk. Babička nám ukáže pokoje. Bratrova rodinka suterén, kde sice není okno, ale je tam chládek a světlík na vstupní terasu před domem. Také mají koupelku jen pro sebe (teda s babi, ale ta se prý bude chodit mýt jinam). My dostaneme pokojík v patře. Dvoulůžko a patrovka. Ta nemá zábranu, tak okamžitě dáváme velkou postel k patrové. Starší dcera už to zvládne, ale pro jistotu. Koupelku máme sdílenou s vedlejším pokojem a synem paní domácí. První šok. Naproti nejsou 2lidé, jak jsem očekávala, ale celá čtyřčlenná rodinka, takže koupelna se záchodem pro 9 lidí.. 

No, jdeme se najíst, hladoví dostaneme pečené kuře a pár brambor na čtvrtky na spodku pekáče. Maso moc nemusíme, ale hlad je větší a u babičky jsem poptávala maso obden, abychom ho nejedli furt. Byl trošku boj o těch pár brambůrek, ale jinak bylo dobré. Co nás trochu zarazilo a později pěkně štvalo, že další rodinka byla ubytovaná u souseda a chodila se také najíst k nám. Co na tom? Na terase se pohodlně nají asi 5 lidí. To pro nás znamenalo večeře na 4 etapy. Dovedete si asi představit, kdy na nás občas přišla řada. 

Snídaně. To je kapitola sama o sobě. Babička nenakupuje. Nakupuje syn a řekla bych na dlouho naráz. Tzn. chleba z mrazáku, dokud se nesní. Trvanlivé muffiny, pudinkové kapsy a čokorolky. Pro bezobalové nadšence by to byla noční můra - každý muffinek či rolka ve svém obalu. K tomu plátkový sýr, trvanlivý salám či šunka. Taky paštika, tuňák v konzervě nebo marmeláda. Nějaký puding pro děti, případně jahodový "tvaroháček" a želatina. Abych nezapomněla, tak cereálie - čokoládové a něco jako Cini Minis. K pití džusy a voda, případně babička uvaří rozpustné kafe či kakao dětem. Člověk by řekl, že se i nají. To si ovšem rozmýslí poté, co vidí mísu se vším každé ráno dvě hodinky na sluníčku. V tu chvíli odpadají minimálně šunky. Dětem šly čokolupínky s mlékem až do té doby, kdy došly a nové už nebyly. Pak jeli ma muffinech. Já povětšinou na chlebu s mazacím sýrem a plátkovým. Místo másla margarín ala Zlatá hana. Ovšem poté, co ležely margaríny 3 dny na lince, až z nich vytékal tuk všude okolo, ani tohle nedám do pusy. Ještě máte hlad? Po pár dnech už si nosíte sami. Na druhou stranu, jednou byly i smažené vajíčka, když si je vyžádala dvouletá K. Ty jsme si užili. 

Jídelní stůl a výběr snídaní. Vpředu obýváček a
babičky hlava na gauči, vchod na terasu

Na terase - čekání na večeři

Když jsme u jídla, popíšu i večeře. Druhý den měla být fazolová polévka a palačinky. Jó bezmasý den je tu. To jsem ještě netušila, že první a poslední. Vlastně počkat. Fazolačka byla plná tlustého masa a klobásek.. tak skoro. Ale tahle mi fakt nesedla. Palačinky byly fajn, k dispozici marmelády, nugeta a šlehačka. Ovšem kdo má rád teplé, ten má smůlu, byly udělány dopředu. Další dny bylo například: špagety se sýrovou omáčkou (čti kuře na paprice s hráškem) a kuřecím (možná obrané kuře z prvního dne?), pečené brambory, cuketa a filé, masové kuličky (polotovar) s kaší, pečené vepřové maso s kaší, rýže s dušeným vepřovým a hráškem, víc si nepamatuji, v podstatě vše podobné a pro nemilovníky hrášku (jako můj brácha) ještě horší, ten byl totiž snad ve všem.

Kuchyňka s roztékajícím se máslem

Své jídlo můžete mít v lednici. Ovšem dostali jsme jednu polici pro dvě čtyřčlenné rodiny. To se fakt nedá. Ale zas to byla ta větší, hihi.

To by bylo k jídlu.

Babička má také spoustu pravidel. Ty musí být, souhlas. Ale tohle už kolikrát byla šikana. Pár vzorků sepíšu:

"Hračky se po sobě uklízí, než si vezmeš jinou." - to může být fajn do chvíle, kdy si chceš hrát se dvěma zároveň

"V domě se nekouří" - skvělé. Jsem nekuřák. Litovala jsem ovšem kuřáky - sedět za brankou a spolu s dalším pravidlem "Žádné nádobí za branku" si k tomu vínko nedáte.

"Rodiče nosí dětem hračky ze schodů" poté, co jsme zlomili kytku míčem (květináče tam jsou místo zábradlí kvůli dětem, protože do pronajatého domu babi zábradlí za 200eur nedá!)

"Hřiště míčové do 22h" - odbije 22h a ani o minutu déle

"Na tenisové hřiště nesmí balón" - ani když ho vezme vaše dvouleté díte, které jde s vámi

"Děti nesmí být nahaté, ani v domě" - občas problém, když si u bazénu svlékne plavky a pro něco běží do pokoje. Naše děti byly několikrát téměř seřvány za to, že byly nahaté.

"Do bazénu mohou jen pomůcky na plavání, žádné lehátka" - hm tak je nekoupíme, no...

"Z terasy musíte o půlnoci" - ve Španělsku se žije večer. Děti jsme byli schopni uspat cca kolem 22-23h, to už pak moc času na posezení nemáte. Babi sedí na gauči a plete, ten je přímo naproti terásce, takže soukromí nula. A přišli jsme na to, proč nás vyhazuje tak brzy. Možná kvůli hluku či sousedům, zřejmě se bojí jakéhokoli upozornění na sebe, ale hlavně kvůli tomu, že na pohovce na terase spí. Pronajímá totiž všechny 3 pokoje v domě. Syn spí kdesi na terase na střeše, kde má i pračku, tam jsme nebyli.

Přišli jsme si trošku jako ve vězení. Hlášky typu "Co tady děláte, já vás tu nechcu", když se vrátíte na polední sluníčko na barák. Nebo odpověď na dotaz, mohu si vzít skleničku - "Ne, nemůžeš"... V podstatě si máte všechno najít sami a neptat se, zároveň, když se to neudělá podle "pravidel", je to problém. Byly dny, kdy bylo klidněji a babička usměvavá, uměla ovšem rychle přepnout no naštvaného módu. Hlavně na začátku pobytu má asi potřebu nějak nastavit hranice, pro nás celkem nepříjemným způsobem "vtipkování". 

Asi bych nebyla tak naštvaná a přežila všechna pravidla, kdyby byly slušné podmínky s koupelnou. Čekat ráno půl hodiny, než se uvolní koupelna, byl občas očistec. To už si pak kolegy z vedlejšího pokoje hlídáte i na pláži, kdy jdou domů, abyste zbytečně nečekali na koupelku. A ty proleželé matrace také nebyly nic příjemného.

Myslím, že babi to rozjela ve velkém a už není soudná k tomu, že do 85m2 baráku se prostě 14 lidí nevejde. Zakopáváte pořád o něco nebo někoho. Jsem vděčná, že nám dala možnost podívat se za levno do Španělska, na druhou stranu vím, že takhle už dovolenou nechci.

Jo a klimatizace nám vůbec nechyběla, opravdu nebyla potřeba, protože klima je ve Fuengirole u moře opravdu příjemné a večer se vždycky ochladilo na teplotu kolem te dvacítky. 

A jaké to bylo mimo dům? To už musím napsat zvlášť.