Na prodloužený květnový víkend jsem vymyslela Třeboňsko. Ještě jsme tam nebyli a přitom je to dvě hodiny jízdy z Prahy. Jela jsem prstem po mapě a hledala vhodný kemp a nějakou chatku. Kam jsem volala byly chatky obsazené, ale byl mi nabídnut karavan. No super, bereme. R. má pro své bárbíny karavan na hraní, tak ji ta představa velmi zaujala a holky se měly na co těšit.
Ve středu ráno jsme na pohodu vyjeli kolem 10h ráno. Do malého rodinného kempu Kapřík jsme dorazili v pravé poledne. Milý pan domácí nás přivítal, zapsal si nás a už jsme měli klíče od karavanu, malinkého, ale úžasného a chytře vymyšleného. Rychle jsme vybalili, manžel připravil kola a za hodinku už jsme jeli do Chlumu na oběd. V restauraci U Pošty jsme se najedli z klasického českého jídelního lístku - řízek a smažák. Neměli jsme námitky. Poté jsme pokračovali naší zkoumací jízdu po červené turistické značce. Cesta vedla místy přes kořeny, ale cesta lesem je vždycky fajn. Dál jsme se napojili na žlutou značku směr Lutová a po cestě si četli cedule naučné stezky. V Lutové na náměstíčku jsme se občerstvili u pána v hostinci kávou a nanuky a pokračovali dál do Staňkova. Zde jsme jeli kolem doporučovaného bistra U Sumečka, kde manžel neodolal, a jelikož na něj nezbyl ani kousek řízku u oběda, dal si grilovaného pstroužka. Holky se vrhly na hřiště a my si vychutnali pivo. Pak už jsme jen směřovali po modré zpět do kempu. Večer jsme hráli náš aktuálně oblíbený Patchwork a Čarodějnice a v neposlední řadě Sněhurkového černého petra :)
Druhý den bylo po nočním dešti, ale my měli v plánu dojet do Třeboně. Cesta cca 20km. Zvolili jsme cestu po téměr prázdné silnici z Chlumu do Majdaleny, kde jsme se napojili na žlutou značku a dál pokračovali po modré až do Třeboně, kam jsme přijeli něco po dvanácté. Měla jsem vytipovanou pizzerii u zámku. Najedli jsme se, ovšem podruhé bych tam nešla, nemají prostě pizza pec. Po jídle holky zvolily návštěvu pivovaru, tak jsme koupili lístky na 15 hodin a vydali se na obhlídku města. V parku jsem si dala výborné kafe v rámci stánku festivalu Anifilm, vzali jsme to přes náměstí a hurá na prohlídku. Holky celkem zajímalo, jak se vaří pivo a my si s mužem užili degustaci. Po prohlídce jsme šli najít hřiště, nejbližsí bylo za zámeckým parkem v Komenského sadech. Holky si pohrály a já mezitím stihla nakoupit snídani v Kaufu nedaleko. Blížila se 17. hodina a byl čas vyrazit zpět. Vzali jsme to po žluté opět směr Lutová. Příjemná zpevněná cestička lesem mezi rybníky. R. už častěji zastavovala, ale zvládla celou cestu a dokonce po cestě našla peníze :) štastné to dítko. Do kempu jsme dorazili kolem půl osmé, udělali rychlé fazole k večeři, což bylo vtipné, protože šla použít pouze jedna varná plotýnka, víc toho vyhazovalo pojistky :) a dali děti spát. My si tentokrát rozložili sezení na spaní, protože předchozí noc jsme se čtyři vedle sebe moc nevyspali.
Ve středu ráno jsme na pohodu vyjeli kolem 10h ráno. Do malého rodinného kempu Kapřík jsme dorazili v pravé poledne. Milý pan domácí nás přivítal, zapsal si nás a už jsme měli klíče od karavanu, malinkého, ale úžasného a chytře vymyšleného. Rychle jsme vybalili, manžel připravil kola a za hodinku už jsme jeli do Chlumu na oběd. V restauraci U Pošty jsme se najedli z klasického českého jídelního lístku - řízek a smažák. Neměli jsme námitky. Poté jsme pokračovali naší zkoumací jízdu po červené turistické značce. Cesta vedla místy přes kořeny, ale cesta lesem je vždycky fajn. Dál jsme se napojili na žlutou značku směr Lutová a po cestě si četli cedule naučné stezky. V Lutové na náměstíčku jsme se občerstvili u pána v hostinci kávou a nanuky a pokračovali dál do Staňkova. Zde jsme jeli kolem doporučovaného bistra U Sumečka, kde manžel neodolal, a jelikož na něj nezbyl ani kousek řízku u oběda, dal si grilovaného pstroužka. Holky se vrhly na hřiště a my si vychutnali pivo. Pak už jsme jen směřovali po modré zpět do kempu. Večer jsme hráli náš aktuálně oblíbený Patchwork a Čarodějnice a v neposlední řadě Sněhurkového černého petra :)
V pátek jsme chtěli dát dětem trochu oddech a vybrali jsme, že pojedeme do Rakouska, byl by to hřích, když jsme jen 2 km od hranic. Pozdní ráno jsme vyjeli směr Litschau. Hned za hranicemi ve vesničce Schlag jsme si na odpočívadle s houpačkou dali svačinku, neb se blížilo poledne. Holky se pohoupaly, snědli jsme ovoce a jelikož začlo kapat, sedli jsme na kola a jeli dal. Celý den tak nějak střídavě poprchávalo a vylézalo slunce. Přes kopečky jsme dojeli do Litschau. V městě byl neskutečný klid, nikde nikdo. Uprostřed Herrensee jezero. Hned u něj i otevřené veřejné toalety, které se vždy hodí. My se ještě jeli podívat směr náměstí, kde nebyla ani noha.. Sjeli jsme k Bille, kde mělo být podle mapy i hřiště a rozhodli se koupit si tam sváču k obědu. Vybrali jsme jahody, meruňky a nějaké pečivo a snědli je vedle na lavičkách pod stromem. Hřiště dětské jsme nenašli, jen fotbalové, tak jsme s nepořízenou jeli zpátky k jezeru. Měli jsme v plánu jej objet a vrátit se po červené zpět k hranicím lesem. V půlce jezera byl oplocený areál pláže-kempu, kde bylo konečně hřiště i obří trampolína. Opět nikde nikdo, ovšem otevřeno na průchod bylo, tak si holky zařádily. Jelikož je chytla potřeba jít na velkou, hledala jsem záchod. V kempu samozřejmě umívárny byly a záchody přístupné, tak jsme to měli pohodlné. Hned vedle byla ještě pumpa na vodu a kaskáda ze dřeva, kde holky strávily další půlhodinu čerpáním vody :) Jelikož to zas vypadalo na déšť, dali jsme se na cestu zpět. Objeli jezero, lesní cestičkou do kopce, ale pak jsme si užili krásný sjezd. Za hranicema ještě R. chtěla slíbené hranolky, za kterýma jsme jeli směr Staňkov k Trpaslíkovi. My s mužem si dali kapří hranolky, které byly super a pak jsme už jeli zpět do kempu. Uvařili jsme špagety k večeři, zahráli si zas hry a manžel šel na hokej - ano v kempu byla velka televize majitelů u jejich recepce-baru.
V sobotu ráno jsme odjížděli. Zabalili jsme věci a kola a hledali, kde bude podle radaru nejméně pršet. Vypadalo to na Třeboň, mělo pršet jen kolem poledne, tak jsme se vydali opět tam. Zaparkovali jsme blízko sportovní haly na bezplatném parkovišti P2. Plán byl projet se na kole a vyrazit pak dál směr zámek Červená lhota. Když jsme přijeli do Třeboně, akorát začlo pršet. Vyrazili jsme pěšky směr lázně, jenže déšť zesílil a my se sotva schovali pod stříšku před hotelem poblíž. Tam jsem vygooglila kavárnu U kanára za rohem, dokonce s dětským koutkem. Ve vitríně 3 dorty a kafe z automatu, zato čepované pivo měli. No zřejmě u sportovního areálu to nebyla úplně kavárna. Ale déšť jsme přečkali tam. Pak jsme vyrazili směr lázně, které vlastně byly jen paneláky, tak jsme se přesunuli směrem k rybníku, kde byly krásné hřiště mezi stromy. Holky se vyřádily a šli jsme na oběd. Tentokrát byla požadována svíčková. Našli jsme ji v bufíku na náměstí, svíčková ještě OK, ale kuřecí stehno ani hrachová kaše nic moc. Pokračovali jsme na Schwarzenberskou hrobku, kde začala prohlídka asi 3minuty zpátky, zas začlo pršet a tak jsme vyrazili zpět k autu. Věděla jsem, že po cestě jsou v ulici Přemyslova ještě dvě hřiště, holky je nadšeně využily, strávili jsme na nich něco přes hodinu a pak vyrazili směr Praha.
