Vánoce, vánoce přicházejí

Koukám na svůj blog a je mi smutno. Poslední záznam v červenci. Dobře, ještě jsme byli kempovat v srpnu v Bojkovicích, ale o tom se mi nějak nechtělo psát, to jsme si užili jen tak.

Pomalu nám končí rok 2020 a nám jen zůstal voucher na letenky na Maltu a možná zabookovaný hotel v Itálii. Plánování na příští rok se nekoná. Co se vlastně dá plánovat v téhle šílené době? Možná tak očkování proti covidu, na který mě nikdo nedostane, to radši zůstanu sedět na zadku doma. 

Takže pojďme se těšit na vánoční projížďku po rodině, to si projedeme kus republiky a užijeme cestování. Ha ha ha. 

Doufám, že aspoň napadne sníh, a budeme moci vyrazit na lyže. Ubytování v horách naštěstí máme kdykoli k dispozici. Jó, jsem holka z hor. 

Vysočina 26. - 29. 7. 2020

 HOLČIČÍ JÍZDA PO VYSOČINĚ

Neděle 26.7. - pouť Ivančice

Včera jsem vyzvedla holky od babičky a míříme na společnou dovolenou. Vlastně asi první takhle spolu bez táty. Jelikož budeme bydlet asi hodinku od bráchy, jedeme ještě společně s rodiči a neteřemi k nim do Ivančic, je tam totiž pouť a tu my rády. Obzvlášť tuhle. 

Dojedeme kolem oběda a už se nám griluje masíčko a brambory hmm mňam. Po výborném obědě vyrážíme na náměstí. Všude plno stánků s oblečením, hračkama, domácíma výrobkama, ale i sladkosti, perníčky a kavárničky. Procházíme uličky, zkoušíme dobroty a holky dostávají vysněnou cukrovou vatu na tyči. My dospěláci jdeme na ledovou kávu do Perníčkové kavárny, protože v tom vedru po ničem jiném netoužíme. 

Nakonec vybíráme kolotoče, chceme jít na autíčka, ale je tu tak plno a žádná organizace, že prostě na nás nikdy volné nezbyde. Vracíme žetony a jdeme na řetízkáč, teda holky. Pak se hecnu a vyzkouším s nimi loď, vždyť se jen houpe ze strany na stranu. No žádné potěšení mi to nedělá, jen R. se stále směje. V. také není nejlíp.. V. dá ještě Crazy surf, R. tam bohužel nepustí a tak jdeme ještě na ruské kolo. Tím dnešní pouť ukončíme a směřujeme domů, dokonce nám sprchlo a bylo to osvěžující.

K večeru nasedáme do auta a směřujeme směr Radešín, do našeho Balónového hotelu. Personál je velice milý, venku je obrovská zahrádka a vaří svoje pivo. My jsme ale schopný akorát tak vybalit a dát si k večeři dovezený rohlíky se šunkou a jdem spát. Těšíme se na zítra.

Pondělí 27. 7. - výlet na kole

Na pondělí jsem naplánovala výlet na kolech, takových 30km přes okolní vesnice. Od hotelu jedeme po červené turistické značce, cestička je příjemná zpevněná, žádná silnice. Jedeme lesem, jedeme kolem rybníků, občas je to trošku do kopečka, ale vše zvládáme. U rybníka Velký Podvesník dáváme pauzu a holky blbnou s vysílačkama, jó byl to dobrý tah je po sto letech zase objevit. 

Pak vjíždíme do Skleného nad Oslavou. Pauza u kostela na jablko, ale jak tak zjišťuji, asi dáme i oběd, je tu jediná restaurace v Pensionu u Milostných. Mají dokonce obědové menu. Levné. Dáváme jedno menu - bramboračka a zapečené těstoviny a jeden vývar a řízek z jídeláku. Bramboračka byla moc dobrá, vývar bohužel zkyslý. Naštěstí to vynahradil řízek, které byly vlastně 3, a jelikož těstoviny byly rozvařené a zřejmě uvařené v tom nedobrém vývaru, najedly jsme se řízků všechny. 

Jedeme dál. Vesničky mají super názvy jako Krásněves nebo Radostín, to je vám hned veseleji a krásněji. V Radostíně jsme v jednotě daly alespoň nanuka, protože na zmrzlinu jsme nikde nenatrefily. Bylo to super osvěžení v tom parnu, které dnes je. Překonaly jsme také kopec, který sem vedl a ještě stavbou a uzavřenou silnicí, ještěže kolama šlo projet.

Po občerstvení a pauze jedeme dál směr Ostrov nad Oslavou a dál už bohužel stále po silnici, naštěstí ne tak moc frekventované přes Bohdalec až zpátky do Radostína, kam jsme dojely kolem 15hodin. 

Po sprše a menším odpočinku jdeme k rybníku u hotelu, holky si dají slíbený pohár a já kafe. 

Pak si u rybníka zahrajeme pár her Mici Maci a jdeme na výbornou večeři. Musím říct, že hotel má fakt výbornou restauraci. R. si vybrala tortilu s kuřecími stripsy, V. borůvkové knedlíky, kterých  je asi tuna. Já se spokojila s coleslaw salátem. Prozíravě. Samozřejmě dojíždím nesnězené po holkách.

Večer nám v telce dávají film Božská, který holky zaujme a já ho mám moc ráda, tak se koukáme celkem dlouho do večera. Zítra máme naplánovanou pohodu u vody.

Úterý 28. 7. - Pilák koupání a Muzeum nové generace na zámku Žďár

Dnešní den má být odpočinkový. Zabalíme věci ke koupání a jedeme směr Žďár nad Sázavou. U Piláku je velké neplacené parkoviště. Je celkem brzo a tak si najdeme místečko pod stromem přímo u vody. Hodíme se do plavek a jdem zkusit vodu, ta je moc příjemná. Venku je vedro, takže svlaží. Holky mě hned uhání o šlapadla, tak jdu jedno půjčit, už jsou ale obsazená (teda ta menší, větší mi zas pro 3 nechtějí půjčit) a volno mají cca za hodinu kolem půl dvanácté. Sice bude vedro, ale bereme to. Půjčovné na hodinu je 100 Kč a vratná záloha 500 Kč. Jen jsem si vystála pěknou řadu. Mezitím jdeme do stánku na zmrzlinu a kafčo. 

Jízdu po nádrži si užijeme, přejedeme ji celou, zaparkujem na druhé straně a koupeme se i tam. Pak to bereme i kolem protějšího břehu a okukujeme kemp. Asi tam někdy zajedem. Po hodině jsme upečený a rády vracíme šlapadlo. Ještě se párkrát vykoupeme a jdem si dát něco k obědu. Nabídka není moc pestrá, takže dáváme jen polívku a špagety. Jíst se to dá.

Odpoledne se zatáhlo, tak ještě obejdeme hřiště, kterých je tady moc, dojdeme až dozadu na lanovku a pak balíme do auta. Jdeme ale ještě omrknout zámek. Přišli jsme celkem pozdě, takže prohlídku nestíháme. Muzeum nové generace ale ano. Holky nadšeně nasazují sluchátka a berou krabičky s průvodcem a jdeme na to. Nijak interaktivní není, jsou to jen zastavení, u kterých holky pouští čísla a poslouchají příběh, který vypráví holčička a cisterciácký mnich. I tak jsou ale nadšené. Jen klimatizace jela na maximum a bolelo mě pak v krku. Nadšené byly i z obchůdku na konci muzea :D tak pozor na něj.

Po prohlídce jsme vylezly ještě na Zelenou horu, jen omrknout, už bylo také zavřeno. A pak hurá domů, těšíme se na dobrou večeři na hotelu, když jsme oběd tak odbyly. A dostaneme super jídlo. Místo je sice jen v restauraci, zahrádka praská ve švech, ale během 10 minut jsme rády, protože se spustí neskutečný  liják a místa uvnitř je najednou pomálu.

Po večeři jdu zabalit, ráno odjíždíme, ale holky se těší na Šiklův mlýn a koníky.

Středa 29. 7. - Šiklův mlýn

Dneska máme před sebou poslední den. Končíme snídaní, tak si jdeme na pohodu nacpat pupíky čím jiným, než opět míchanýma vajíčkama (i když jídla na výběr je celkem dost, dokonce domácí borůvkový jogurt například nebo šunková pomazánka) a teplým čajem s medem. Pak nakládáme kufry a kola a jedeme směr Šiklův mlýn. Celkem fajn vstupenka pro 3 byla na slevomatu, kdy za 900 Kč máte vstupné, jídlo v hodnotě 450 Kč a 12 šikláků na atrakce (jeden v hodnotě 35 Kč).

Dnes mělo být nejvíc zataženo z celého našeho výletování, ale stejně z toho je zas děsný vedro. Jedeme na otvíračku a cca v 10 hodin jsme tam. Parkoviště je ještě prázdné. Vyměním voucher za vstupné, šikláky a poukázky na jídlo máme měnit ještě v infostánku. Areál je celkem rozlehlý, takže chvíli hledáme informace, nacházíme ty v kempu, ty jsou špatné, ale pán nás navede dolů do hlavní části Šiklandu. Poté, co vyměníme penízky a poukázky jdeme rychle na koníky, než bude řada :) Ti nejsou v ohradě k tomu určené, ale v amfiteátru hlavní scény. Asi je to fajn, neboť je dost teplo. Holky se teda projedou na koni. 1 šiklák = 2 kolečka. 

Pak si jdeme obhlédnout zbytek areálu. Je tu ohrada se zvířátky, R. nachází paví pero, tak je nadšená. Vidíme i malá páví miminka, prasátko, kačeny, kozy. U lukostřelby jsme poslány pryč, že je nějaká výuka, takže tam už jsme se pak nedostali. Holky utrácí ještě za třpytivé tetovačky, 2 šikláky za kus. Procházíme dál areálem k indiánské vesničce, kde se také platí za výklad, no to už jsme se jen koukly, je tu ještě hledání pokladu-kamínků v písku a něco na terč (nože nebo tak něco?), pak se vracíme zpět a jdeme najít lanový park. Ten je u hotelu a není uplně funkční, ocelová lana mi přišla celkem nebezpečná a taky si při pádu R. pěkně o něj spálila nohu. 

V 11.30 začíná první představení 7 pistolnic, to nás baví, i když na nekrytém pódiu je ta půl hodinka programu až až. Pak jdem zas na koníky utratit zbylé šikláky a R. volí ještě jedno tetování.

Potom jdeme na oběd. Restaurace je celkem nepřehledná, ale nabídku jídla nacházíme za barem. Volíme svíčkovou za 165 Kč - dvakrát, pití a já si dám polévku, abychom teda utratily celou poukázku. Svíčková moc dobrá není, ale dostanete k ní 5 knedlí, takže nám ještě zbylo. Polévka ušla. Ve vedlejší "mexické" restauraci nabízeli jen smažené v podobě samoobslužného baru, tak tam jsme si nevybraly.

Ve 14.30 už je další představení, tentokrát spíše zábavná forma ukázek práce s lasem, noži, jízda na koni.. Jsme přehřáté a tak jdeme hledat koupaliště, které tu má být za 50 Kč. Nakonec nikdo vstupné nevybírá, tak jsme mile překvapené a jdem si užít biotop. Příjemné koupání, jde i skákat, holky si to užívají, za hodinu zas balíme, abysme stihly poslední vystoupení v 16.45, divadelní představení "Tenkrát na západě" se nám také líbí, obsah je sice nijak originální, ale nejhlavnější jsou efekty a koně. 

Po divadle už to balíme a vyrážíme domů, myslím, že den jsme si užily, ale že bych tam trávila celou dovolenou, nevím, co bysme tam už další dny dělaly, areál je odříznutý od okolí a nikde nic. Jídlo bych také víckrát nemusela. Navíc ve srovnání s naším hotelem jen kousek odtud, jsme dostali u nás mnohem lepší služby.

SLOVINSKO BLED den 3.

SLOVINSKO BLED den 3.

Úterý 14.7.

Dneska měníme plán. Původně jsme chtěli jít soutěsku Blejski vintgar, ale chození máme po včerejšku dost a tak jdeme lenošit k jezeru. Ráno pobalíme vše do auta a odstěhujeme se z apartmánu. Auto necháváme po dovolení se u domu. Opět sedáme na kolobky a hurá k jezeru.

Dětem jsme slíbili lodičky a tak jako první směřujeme k půjčovně loděk. Jezero bereme zleva, některé půjčovny mají až od 10h a my máme lehce před desátou. Zkoumáme ceny, většinou jsou okolo 20eur za hodinu, liší se pak v další hodině, kde někteří účtují polovinu, někteří opět celou částku. My máme vyhlídlou půjčovnu blízko Vily Bled. Pán je milý a nabízí i další hodinu zdarma, to si ovšem nejsme jistí. Také dostaneme k lodi zámek na uzamknutí na ostrově, což není samozřejmost (jak jsme zjistili den předtím, když jsme poptávali loďku kousek dál a paní nás varovala, že nesmíme spustit loď z očí i na ostrově - haha).
Nasedáme na loď a jedeme směr ostrůvek uprostřed jezera. M. chvilku trvá, než se chytne na tempa, holky ale už nedočkavě chtějí také řídit. Nakonec k tomu sednu jen já, ale celkem fouká a nejsem schopná zaparkovat, tak se zas střídáme.

Na ostrůvku je jen zvonice a kostel, vstupné rodinné 12eur, dospělý 6eur, ale zjišťujeme, že jsme asi nechali roušky v autě a máme smůlu. Dál je tam jen prodejna suvenýrů a kavárna se zmrzlinou, která je dvakrát tak drahá jak všude jinde. Obejdeme teda ostrov a jdeme zpátky na loď. Teď už i předáváme žezlo dětem, chtějí si to vyzkoušet, je to sranda. Bloudíme po jezeře, pak loď převezme táta a po hodině jsme rádi, že loďku vracíme.

Nasedáme na kolobky a jedeme směr pláž, vyhlídli jsme si tu u kempu, je tam pozvolný vstup do vody, více rodin, méně mladých a klid. Také si můžete pronajmout lehátko za 10eur, ale kdo by to dělal, je tam pohodlná travička a místa dost. Užíváme si vody, která má cca 22 stupňů, stejně jako vzduch, který je ale na sluníčku mnohem teplejší (až ke 30st). Dovedeme si zde představit i dovolenou celý týden. Kolem je pár stánků i restaurace, kam ovšem nesmíme bez roušek (dovnitř), které jsme zapomněli. Takže když chce R. kakat, mířím po odmítnutí v restauraci k lesu. Ještě zkontroluju budovu před kempem, která vypadá - ano - jsou to záchody. Dokonce zdarma. R. má pohodlné vyprazdňování a já klid, že máme kam jít. Na pláži hrajeme naše oblíbené Spící královny, opalujeme se a sluníme, koupeme. Kolem 15h to balíme s cílem se najíst před odjezdem domů.

Máme chuť na hamburgr, a tak jdeme do jednoho fast foodu, který jsme potkali po cestě od hradu na druhé straně jezera. V. dokonce okusí hamburgr také, R. si dá jen hot dog a hranolky. Nakonec ochutnáme všichni od všech, naplněný břicha nijak luxusním burgrem (placka z mrazáku) a jdeme do auta. Ještě musíme pro svačinu do obchoďáku.

U auta hledám roušky a stále nic. Kde jsem je jen mohla nechat?? Zkouším znovu batoh, kde jsem byla přesvědčena, že jsou. Ano zásah, máme je celou dobu s sebou, jen v jiné kapse batohu. No hlavně, že se našly, a my můžeme nakoupit. Na cestu bereme vodu, ovoce a nějaké pečivo, holky si dají velký nanuk a fičíme směr domov cca v půl páté.
Hranice přejíždíme na pohodu, jen mávnutí. Cesta je prázdná. Jedeme trasu Villach, Salzburg a České Budějovice. Přijíždíme cca o půlnoci a jdeme spát, ráno jdeme do práce.

SLOVINSKO DEBELA PEČ den 2.

DEBELA PEČ 2014 m.n.m.

Pondělí 13. 7.

Na dnešek jsme naplánovali trek na celý den na dobře dostupný vrchol Debela Peč. Našli jsme informace na různých webech a rozhodli se nejít zpátky stejnou trasou, protože to je nuda, že?
Takže jsme chtěli jít po hřebeni směr Lipanski vrh.

Vyjeli jsme tedy na parkoviště pod Lipanske sedlo-louky. Jeli jsme od Bledu směrem na Pokljuku, ale těsně za odbočkou na Bohinj jsme jeli dál a pak odbočili na lesní cestu směr Lipanska planina. Cestu jsme dali i s našim MPV, je i celkem široká. Jsou na ní odbočky značené dřevěnýma cedulema. Asi jsme nakonec trefili jiné parkoviště, v průvodci nás navigovali na to nižší k planině Javornik, každopádně i toto naše fungovalo a bylo blíž. Donaviguje vás k němu krásně google maps, stačí jako cíl zvolit místo v mapě. Jen doporučuji stáhnout offline mapy.cz, neboť už po cestě je to tam bez signálu. Google ale navigoval i tak. Doporučuji také vyjet brzy ráno, míst na parkování tam moc není, odhadem možná pro deset aut.

parkoviště

Od parkoviště jsme se vydali lesní cestičkou k Lipanským boudám. Cesta trvala cca hodinku pohodovým tempem, měli jsme po cestě jednu občerstvovací přestávku. Jak jsme došli k chalupám, dali jsme opět odpočinek a sváču na lavičce a vydali se směr Debela peč.

Lipanske boudy

jezírko ve tvaru srdíčka

Tady už cesta vedla lesem kamenitou cestou. Byly zde rozcestníky, ale po chvíli už jsme našli jen na Lipanski vrh, která vedla trochu jinudy, než jsme čekali. Cestu jsem neustále kontrolovala v mapach, jak trefíte cestičku, už jdete po značkách, ty jsou ale vždycky červené kolečko, ať jdete jednou nebo druhou stezkou. Dál jsme překonávali celkem husté vrstevnice, dalo nám to zabrat. Kolem ale byly krásné výhledy a všude rostly kytky. Neuvěřitelné, jak takhle vysoko rostlo tolik květin a louka byla úžasně pestrá. Když jsme nastoupali k bodu 4 na mapě, už jsme se těšili na vrchol, cesta nám ale trvala ještě minimálně půl hodiny.

cesta na vrchol

výhled z Debela peč

květiny a všudypřítomní čmeláci

Na vrchol jsme došli něco kolem půl jedné. Z parkoviště jsme mohli odejít cca v devět třicet. Nahoře jsme nahodili neprofoukavé bundičky, jinak ale bylo celou cestu velké teplo a to, co jsme na parkovišti oblékli, jsme po cestě svlíkli. Softshellové kalhoty myslím byly celkem zbytečné a mikiny se chvílema hodily, spíš ráno, kdy ještě nebylo takové teplo. A hlavně se nezapomeňte namazat!
Na vrcholu byl výhled jak na planinu Pokljuka, kde bylo spoustu dřevěných salaší, tak na všechny vrcholy okolo. Dali jsme oběd a pomalu se vydali na cestu zpátky.

Rozhodovali jsme se, jestli jít naplánovanou trasou nebo se vrátit, ale nechtělo se nám z prudkého kopce a šli jsme hledat pěšinku na hřeben. Opravdu byla ukrytá. Rozcestí v mapě v reálu vůbec nevypadá jako rozcestí (bod 4), cestička směr Brda vede vpravo od prolákliny před vámi. Pak už jsme se chytli. Brda jsme nešli nahoru, ale drželi jsme se pěšinky pod ní. Dále u rozcestí za Vrh nad Rdečim (orientační bod v mapě) vedla pěšinka dolů, kterou se vydali místní před námi, my šli ale dál, že dojdem k Lipanski vrhu. No od tohoto rozcestí vedla velmi zarostlá stezka, za chvíli jsme pochopili, proč tama asi nikdo nechodí. Takže doporučuji na rozcestí jít spíš směr Mrežce, kudy jsme nešli. My šli směr Lipanski vrh (Kredarica). Na Kredaricu  jsme vyšplhali po kamenech, stezka to úplně nebyla. Na vrcholu jsem ovšem marně hledala cestičku dál. Čekala nás jen strmá cesta po skále dolů s vyviklaným ocelovým lanem k přidržení se. M. to šel prozkoumat, jestli je to datelné. Shodli jsme se, že to zkusíme. M. šel první a pak se vracel postupně pro holky. Ty naopak byly nadšené, že mohou využít své nabyté zkušenosti z lezeckého kroužku. Já měla jen strach, abysme nezahučeli dolů.

cestička z Debela peč

výstup na Kredaricu

Nakonec jsme slez zvládli, ale rozhodli se jít nejbližší stezkou dolů, neb na další překvapení jsme neměli už ani pomyšlení, ani sílu. Cesta dolů už vedla konstantně, celkem příkře po louce, trochu jsme klouzali v našich barefoot botech bez členité podrážky. Moje palce u nohou dostaly zabrat. Když jsme došli zpátky k Lipanským boudám, byly jsme unavení, ale spokojení. K parkovišti ten kilák a půl už to bylo napohodu. Celý výlet nám trval cca 7hodin (9:30-16:30).

Kredarica vrchol vlevo

cesta dolů 

Po příjezdu do Bledu jsme stihli rychlý nákup, který jsme zavezli zpátky na apartmán, hodili na sebe plavky a na kolobkách si to sjeli k Bledu se vykoupat. Unaveným tělům koupání v půl sedmé večer udělalo dobře, jezero bylo skoro teplejší než vzduch. Holky měly za odměnu slíbenou zmrzlinu, na kterou se také dostalo. A pak už jsme jeli domů, udělat si k večeri kuřecí steaky s baby karotkou.

SLOVINSKO BLED den 1.

SLOVINSKO BLED

Neděle 12. 7.

Dneska jsme to vzali na koloběžkách k jezeru Bled. Prvotní cíl byl projet se okolo a možná dát vyjížďku na lodičce.
Kolem jezera vede super stezka pro pěší ale i kola na ní jezdí. Vzali jsme to směrem doprava a jeli směrem k hradu. Na ten jsme to objeli přes kostel Sv. Martina a na parkovišti si nechali kolobky. Na hrad už jsme to šli po schodech. Není to ale nijak daleko, kousek do kopce. Nahoře je parkoviště, netuším odkud ty auta přijely, ale dá se tam parkovat. U hradu jsou krásné vyhlídky na jezero, ale z hradu je to prostě lepší, jenže dát za vstupné téměř tisícovku se nám nechtělo. Děti ale touží jít, tak prostě jdeme. Dospělí 13eur, dítě do 14let 5 eur. Nakonec nás paní překvapí, když chce pouze 31eur, že jedno dítě je zdarma a ještě dostává pastelky a omalovánky. To je moc příjemné.

Na hradě nejprv uděláme pár fotek s jezerem a pak jdeme na nádvoří, odkud je vstup do muzea. Dál je tam malá kovárnička - spíš prodejní. Dál je tam restaurace, kam ale nejdeme. Projdeme na další nádvoří, kde jsou okénka skrz střílny a koukáte na druhou stranu od jezera na hory - opravdu nádherné výhledy.

Pak sejdeme do tiskárny, kde zrovna pán někomu tiskne pergamen, ručně nandá tiskátka, potře inkoustem, dá papír a přitlačí pod lis. Za tuhle nádheru chce 15eur. Děkujeme nechceme ani když máme na vstupence kupón na slevu 1.5eur. Nahoře v tiskárně jsou vystavené obrazy zvířátek, nic jiného zde nenajdete. R. si zde umínila, že nutně potřebuje ušitou hand made lišku za 70eur, tak jsme měli menší scénu. Hlad se ozval, no teda míříme z hradu.

pan tiskař

Jdeme se najíst do pizzerie, kterou jsme potkali směrem k hradu, těsně před kostelem Sv. Martina. Pizza kolem 10eur je napohodu, dáváme hned dvě, pití cca 2eura, pivo 3,2eur. S plnýma bříškama je hned lepší nálada a tak pokračujeme cestou kolem jezera. Předtím ale ještě stihneme kouknout do kostela, kde ráno byla zrovna mše.

kostel Sv. Martinem

kostel uvnitř

Pak už po cestě dál potkáváme místní koupaliště, několik půjčoven loděk až přijíždíme k pláži. Toho využijem a jdem do plavek (joo kdybych nezapomněla ty svoje, bylo by líp, ale spodní prádlo taky funguje). Jezero je fakt teplé, je tu několik mol na skákání. Klidně bych tu strávila týden dovolené. No cca po hodince jedeme dál.

Potkáváme ještě další místo na koupání a půjčovny loděk, už bysme i jeli, hodina za 20euro, ale co bychom pro holky neudělali. No naneštěstí nemají volné lodě a my jedem dál. Míříme do lesa.
M. objevil, že tudy vedou cesty  k vyhlídkám. Nejprve jdem na Ojstricu - 610m.n.m, tam vede cesta po celkem ostrých kamenech. Krásné výhledy, fotíme a kocháme se. R. už zase trucuje, že dál nejde.

Výhled z kopce Ojstrica

No jdeme dál směr Velika Osojnica - 756m.n.m, tam už nevede cesta kameny, ale zase je dost příkrá a písek klouže, směrem u vrcholu je i dost bláta (včera pršelo). Ale jsme nahoře. Tam jsem trochu zmatená kudy jít k vyhlídce, ale nakonec následujeme cestičku a ta nás přivede ke schované lavičce se srdíčkem. Posedíme a posvačíme a jdeme zpátky. Kolobky jsme zamkli dole u začátku trasy, čekají na nás a kousek si i sjedem zpět k jezeru.

Vyhlídka z Velika Osojnica

Najedeme a pokračujeme stezkou kolem jezera. Na jedné z laviček R. ještě projeví zájem o koupel s rybičkama a tak spolu s M. jdou zas do plavek a skáčou znovu do jezera. Já s V. jen smočíme nohy.
Dojedeme k začátku trasy a ještě zamíříme směrem k obchoďáku, abychom nakoupili něco na zítřejší velký výlet. Ovšem korona asi omezuje i nedělní prodej a je zavřeno, jako ve všech potravinách dnes. Ráno si budeme muset přivstat.