ŠPANĚLSKO - MALAGA - FUENGIROLA - dovolená, část 3.

Naše "super" ubytování si jakž takž sedlo (člověk se přizpůsobí čemukoli) a dovolená začíná.

První den natěšení vyrážíme na pláž. Cestu nám tak nějak poradila Babi. Jdeme kolem psí pláže a usazujeme se na první pláži s názvem Playa El Ejido poblíž hotelu IPV. Mají tu v nabídce lehátka k pronájmu za 5 EUR kus. Lehátka využíváme po celý pobyt, je to pohodlné, mají matrace. Obsluha zde nabízí pouze základní pití k zakoupení, bar zde není, stejně jako záchod. Když se dětem chce na velkou, jdu poprosit obsluhu a ti mě posílají právě naproti do IPV hotelu, ale myslím, že je to jen výjimečné řešení. Každopádně zde můžeme vidět, že jak jde o děti, jsou španělé skvělí. Na každé pláži jsou sprchy, toto moc oceňuji.

Odkládáme bágly a vrháme se do moře. Ha. Jak jsme překvapení, když je na přelomu července a srpna fakt ledové. My jsme celkem otužilí a i si zaplaveme. Ostatní se ale spíš jen zdržují u břehu a máčí si nohy. Na pláži je písek, který směrem k moři postupuje v kamínky a mušle, takže (nejen) děti mají o zábavu postaráno a staví si hrady z písku.

Další den to bereme z domu směrem na obchodní centrum, kudy scházíme k moři víc směrem od centra. Pláže tu už vetšinou mají restaurace, u kterých vždy funguje i záchod. Sprchy nacházíme standartně každých pár metrů od sebe. To objevevujeme Bikini Beach, kde pak už trávíme čas u moře celý pobyt. U lehátek nás dokonce obsluhují zaměstnanci baru. I jídlo vám přinesou až na lehátko, pokud jste chtěli. Bikini beach je moc příjemná i v tom, že zde odpočívá jen pár turistů na lehátkách a několik nejen místních pod vlastníma slunečníkama. Za "řekou" směrem do centra už jsou pláže klasicky přeplněné turisty, jak zjišťujeme později prozkoumáváním Fuengiroly. 

30. 7. 2019 FUENGIROLA

Asi čtvrtý den jdeme projít město. Babička bydlí hodně na kraji a z ruky, takže volíme prozkoumávání Fuengiroly jako celodenní výlet. Vyrážíme směr obchodní centrum Miramar. Odtud sice jezdí autobusy, ale my chceme jít pěšky. Za obchodním domem je ale celkem rušná silnice a tak to stáčíme kolem řeky. No na centrum to úplně není. Musíme dojít až k moři k mostu a tam to zas otáčíme zpět směr mezi domy. Hledáme hřiště s lodí. Mapy.cz nezklamaly a brzy jsme u hřiště. Ráno nikde nikdo. Holky si pohrály a jdeme dál. V podstatě v mapách hledáme další hřiště směrem na Bioparc a vlakové nádraží. Celé město je protkáno hřišti v parcích, plných vzrostlých stromů. Je tu tak příjemně i když je konec července. 

U Bioparcu se zastavujeme, ale 70eur za vstup nejsme ochotní dát. Hlavně, když vidím těch lidí a mám informaci, že zoo je celkem malinké. Tak jdeme dál, najít nádraží. Po cestě kupujeme nanuky a opět využíváme laviček a vzroztlých stromů-palem. Dojdem až k informačnímu centru, kde se schladím a kouknu na letáčky, holky zatím okupují hřiště vedle. Pak už míříme směr moře. Ale máme celkem hlad a je nám teplo, R. má slíbené hranolky, tak navštívíme místní KFC, kde na jednom menu a bezedném kelímku vydržíme téměř hodinu (no co, musíme se schovat před poledním - rozuměj cca 14h - sluncem). Ochlazení klimatizací mířímě konečně k moři. Jsou celkem vlny, které jsme doteď nepotkali. Člověk nikdy neví, jaké bude dneska moře. Muž s V. hned skáčou do vln, já se jdu převléct a než se vrátím, R. semele vlna, takže ta už se koupat nejde. Já si to také vyzkouším, taky dostanu vlnou a asi po hodině to balíme a jdeme směr domů. Po cestě jsme konečně objevili zmrzlinu a to fakt dobrou a italskou - Helados SantaLucía. Přirovanala bych ji k pražskému Angelato a cenově vyšla jako nanuk z obchodu. Co bylo k večeři už si raději nepamatuji, ale byl to fajn den. 

Další dva dny lenošíme u moře i bazénu. Přijeli jsme přece hlavně k moři. Na naší oblíbené pláži Bikini beach už jsme jako doma. Lenošení a kávička bylo něco pro mě, táta s holkama řádí v moři. Jde vidět, že je najednou srpen, lidí přibylo. 

2. 8. 2019 MALAGA - GIBRALFARO - ALCAZABA - MUZEUM HUDBY

V pátek vyrážíme na výlet do Malagy. Večer jsem prostudovala různé blogy s tipy kam jít a také šílený složitý MHD systém. Zastávky co jsou naproti sobě se totiž nejmenují stejně, autobus dělá jakoby okruh a jména dostávají např. podle obchodu, u kterého se nacházejí. Ta u vlakového nádraží se jmenuje Moreno Rivera (bus odjíždí od vchodu OC Miramar) a je cca o ulici vedle. Do Malagy jedeme vlakem. Kupujeme Bonotren na 10 jízd, vyplatí se víc a může na něj jet více lidí. Jen se musí podávat přes turniket zpátky dalšímu. 

Pohodlným vláčkem přijíždíme do Malagy. V plánu máme pevnost Gibralfaro, kam jdeme od vlaku pěšky, je to příjemná procházka nádherným parkem, po cestě je i informační centrum, kde se dá vyčůrat :) Na pevnost to není úplně cesta pro kočárky, ale je nás dost a jeden kočárek se vynést dá. Nahoře jsme zjistili, že z druhé strany vede asfalt a zřejmě jezdí i autobusy. Vstupné na hradby je pár euro a kupujeme spojenou vstupenku rovnou i do vedlejší Alcazaby. Výhled z hradeb je úžasný, v kavárničce dáme kafe a děti nanuky. Do Alcazaby musíme zpátky, směrem do centra města. Na kočárky to není a tak necháváme jednoho tatínka v restauraci dole. V pevnosti jsou krásné zahrady i vystavené suvenýry. Na historii extra nejsme, tak jen prohlížíme ale nečteme. Holky nejvíc zaujala kašna s penízky, které se snazily lovit. Těžko se vysvětluje, že je tam musí nechat a lovíme drobné, aby tam mohly přidat. 

Po prohlídce jdeme na oběd, kde nás už čeká bratr se spící neteří a pak jdeme směr Museo Interactivo de la Musica. Po cestě si ještě stihneme prohlédnout katedrálu de la Encarnation (zvenku) a potkáme museum Pabla Picassa, kam už nestíháme. V muzeu hudby je rodinné vstupné pár (cca 10) euro. Tam si děti užívají, v červených místnostech můžou hrát na nástroje, je tam vždy i video návod. Moc jsme si jej užili i my dospělí. Vše v pěší vzdálenosti.

Po muzeu už míříme směrem vlakové nádraží, cestou ještě dáme rychlé občerstvení, u kterého shlédneme zajímavý systém popelnic (zrovna jedou a vyvážejí popeláři). A pak už unavení jedeme zpět Malaga. Ve Fuengirole zkoušíme, odkud by mohl jet bus, je to cca naproti zastávce, kterou jsme přijeli a jmenuje se asi Banco Popular, svezeme se k obchoďáku a pak už jen ten kopec k babi.

Před námi je víkend a ten trávíme opět na pláži. Poslední výlet plánujeme na pondělí, doufáme v méně lidí. 

5. 8. 2019 BENALMADENA - SELWO MARINA - TIVOLI PARK

Dnes plánujeme rovnou dvě místa, neb jsou v jednom městě. Holky se moc těší na delfíny. Jedeme teda už ráno opět vlakem do Benalmadeny. Odtud jdeme pěšky do Selwo Mariny. Z obchoďáku mám kupón na slevu 4eur na osobu, tak platíme příjemnějších cca 70euro. Ovšem řada na lístky a v zápětí druhá řada na vstup dovnitř při kontrole, naštěstí jsme poslali tátu stát do řady už když jsme čekali na pokladně. Lidí je tu mraky. Zoo je malinkaté. Přicházíme akorát na začátek představení s delfíny, které je asi 3x za den. Jsme trochu z úhlu, ale nevadí, užíváme si představení. Pak se jdeme projít po parku, stojíme řadu na vstup do klece na opičky, než se dostaneme na řadu, tak ve vedru půl hodiny v řadě nic moc. Ale opičky jsou pěkné. Dál jdeme projít tučňáky, kde je to malinké a smrdí to. V Praze máme hezčí pavilon. Ještě se nám celkem líbí v Los Tropicos. Dáme sváču na lavičce a jdeme znova na delfíny. Tentokrát s předstihem a vybíráme lepší místa. Podruhé si představení užíváme a pak už park opouštíme. Moc lidí na jednom malém místě a to nemáme rádi. 

Měli jsme v plánu zchladit se v parku poblíž, ale v Benalmadene je prostě šílené vedro i v parku pod stromy. Máme s sebou plavky a tak se jdeme vykoupat k moři. Našli jsme místo pod palmou, jdeme na chvilku do moře a zas to balíme. Blíží se otvírací doba Tivoli parku. Zábavný park s kolotoči všeho druhu. Zpátky je to do kopce, přicházíme těsně po otevření a řada už je veliká (ano, i v pondělí). Lístky jsem si koupila už na pláži přes mobil - Supertivolino ticket online za 20eur na osobu - a tak stojíme jen jednu cca 20min řadu, kde díky online ticketu dostaneme rovnou náramky. Bratr s rodinou dorazili později, kupovali na místě a je to řešeno tak, že vám prodají nejdříve vstup za 7eur a pak musíte stát druhou řadu na nákup náramku. Měli také 2leté dítě, které sice neplatí vstup, ale atrakce už platit musí, takže koupili rodinný ticket. No ale hodina zabitá jen na stání. 

Dál si ale park moc užíváme. Jsme limitováni posledním vlakem, který jede okolo půlnoci a opravdu jsme jím nakonec odjížděli. Děti jsou neúnavné a atrakce přímo žerou. Uvnitř se už opravdu platit za nic nemusí. Jen se stojí řady na atrakce, celkem se to dá. Dětí nejoblíbenější atrakcí je Twister. Ale procházíme skoro všechno. U hlídání se prostřídáme, abysme si to užili i my dospělí. Já jsem nejvíc nadšená z vodních klád, už při dlouhém čekání vidíme, jak se lidi vrací mokří, jdeme teda do plavek, pláštěnku za 1euro nekupujeme, to by nebylo akční. Doporučuji ale absolvovat ještě za sluníčka, než se setmí, aby člověk rychle ji uschnul. 

Zpět do Fuengiroly dojíždíme něco po půnoci a vyrážíme pěšky k babičce, nevím proč vlastně, taxi jsme minuli a vyrazili na noční 2,5km cestu k babi. Přicházíme cca v půl 2 ráno. Ale spokojení. Děti ráno spí za odměnu snad do 11h. Další ráno trávíme u bazénu a odpoledne poslední pláž, zítra brzo ráno odjíždíme. Babička nám opět zamluvila taxi. 

Takhle jsme si užili první Španělsko. Příště radši nějaké airbnb, ale určite se vrátíme. 

ŠUMAVA NA PODZIMNÍ PRÁZDNINY 26. - 30. 10. 2019

Sobota 26. října POLEDNÍK

Dnes vyrážíme na prázdniny do Železné Rudy, hotelu Belveder. Ještě před nástupem do hotelu ale plánujeme výlet na rozhlednu Poledník.
Z Prahy se cesta zase protáhla. Přijíždíme zhruba ve 12:30 na parkoviště Slunečná v Prášilech. Pohledáme mince do automatu na parkování. Přece jen stovku v drobných člověk už nenosí a automat nic jiného nebral.
Vyrazili jsme po červené do Prášil a odtud dále směr rozhledna. U Františkova mostu jsme změnili směr na zelenou značku. Děti jsme postrašili, že budou muset brodit řeku, můstek je pěkně schovaný za stromem. Teď to začíná být do kopce, ale stále příjemná zpevněná cesta. Vedeme s sebou koloběžky na cestu zpátky. Oblíbili jsme si urychlování zpátečních cest a můžeme pak děti vzít na náročnější trasy. 4 kilometry nám dávají zabrat, obzvlášť směrem k vrcholku přibývají kameny, ale pořád se to dá.
Konečně dorazíme na rozhlednu. Ale tu odkládáme a jdeme se najíst. Bufet nabízí česnekovou polévku a klobásy. Kupujeme 4 polévky a koláč, kofolu na doplnění cukrů. Jinak mají pouze lahváče a vše rozlévané. Rozhledna za 30/15Kč má po schodišti fotky ptáků a rostlin, tak schody holkám utekly. Nahoru se pak dá vylézt pouze po strmém schodišti. Pro malé děti to není. Navíc holky ani neviděly přes vysoké zábradlí. Je ale nádherné počasí a vidět jdou i Alpy. Jen nahoře dost fouká.

A už si to šineme dolů na koloběžkách. Dole jsme během 20minut, ale únavou padáme. Jdeme se ubytovat a těšíme se na večeři. Ze slíbených vegetariánských večeří nic není, nějaký pokus vyhovět proběhl, ale asi bychom se nenajedli, když to kuchař neumí. Bereme za vděk masem a sníme brambory s kuřecím stehnem. Na nás ještě zbyl i vývar a dostali jsme i lívance. Jídlo je takový standard jídelní. Jsme spokojení a paní domácí se snaží vyjít vstříc všem hostům. A že je narváno.
A zítra dáme....

Neděle 27. října PANCÍŘ - ŠPIČÁK - ČERTOVO JEZERO

V neděli mělo být pěkné počasí. Vyrazili jsme rovnou od hotelu po modré směr Hofmanky, vzdálené cca 3km lesem směr Pancíř. Alternativou a nakonec i motivací k cestě dál byla jízda nejstarší lanovkou z r. 1971 na Pancíř. Jednosedačka byla výzva pro mě i pro V. - nemáme rády výšky. Cestu bysme v pohodě zvládli i pod lanovkou, ale šlo nám o zážitek a R. si ji opravdu užila. Vrchol stál za to. Rozhled do okolí, nádherné výhledy i originální dveře pro fotografování. K dispozici je i restaurace a rozhledna samotná. Nevyužili jsme ani jedno. Dali jsme sváču na louce a vyrazili zpět směr ski areál Špičák.

Na Špičáku byl ráj bikerů., bylo jich tu hromdada. My hledali jídlo a bohužel vše bylo zavřené. Prý v rekonstrukci, protože areál změnil majitele. Už jsme vzdali Hotel-restaurant Karl po cestě, který byl plný, takže zklamání veliké Nakonec jsme vyrazili do nedalekého hotelu Kolibřík. Vypadal opuštěně, ale restaurace i terasa fungovala. Usadili jsme se venku a dali si smažený květák za lidových 65Kč plus hromadu hranolí za 30 k tomu. Holky zaujalo i akvárko před záchody :D
Nadlábli jsme se a vyrazili zpět směr špičák a vyšlápli si tam sjezdovku - nutno pro cestu k Čertovu jezeru. Holky už nadávaly, tak jsme Černé vzdali.

U jezera jsme dali větší pauzu na malování. Ukořistili jsme jediný stolek. Je to tam jak na Václaváku i v pozdní odpoledne. Nakonec nás čekalo cca 6km k hotelu. Sešli jsme do údolí a na konec nás čekala sjezdovka k hotelu. Holky (i my) mlely z posledního a zkoušely, jestli je třeba nesveze poma. Nesvezla. R. vzala za vděk světýlkem a koníčkem od táty a mrtví, ale spokojení jsme stihli i večeři.
Za odměnu si holky daly pohádku a my hodinku o samotě v sauně.
V noci jsem ještě stihla koupit letenky na květnovou Maltu, ale o tom až příště.

Pondělí 28. října - BAYERISCHE EISENSTEIN - NATIONAL BAYERISCHER WALD MUZEUM

Předpověď hlásila ochlazení a zimu. Ze snídaně jsme nespěchali. Dnes je v plánu pohodička. Vyrazili jsme na koloběžkách do cca 4-5km vzdáleného německého městečka Bayerische Eisenstein. Kolobky jsme zamkli u nádraří a dál šli pěšky. Bylo nádherně, vylezlo sluníčko, stoupla mlha. Potkali jsme krásné hřišťě, kde si holky pohrály. Došli jsme do informačního centra, kde jsme probrali letáčky a hledali místa na další dny. Vyfotili si Velký Javor v dáli a vydali se zpět.

Holky chtěly do muzea a tak jsme se zastavili u nádraží do National Bayerischer Wald. Vstup nás nejdříve ohromil - rodinné vstupné za 490Kč, ale paní pokladní nám ho doporučila a stálo opravdu za to.
První patro bylo o přírodě, plné interaktivních okének, poslouchátek a kukátek. Také se dal promítat film v kině. Byli jsme zde skoro sami. V přízemí bylo patro netopýrů, to holky zaujalo nejvíce, hlavně otázkové okénka, která se po správné odpovědi rozsvítila zeleně.
Ve druhém patře - muzeum lyží - jsme si nejvíc užili lyžařský trenažér. Tatínka jsme odtud nemohli dostat. V nejvyšším patře pak byl obrovský model města a vláčků.
Zpátky v Železné Rudě jsme byli co by dup a stihli jsme ještě kavárnu Bublina s dětským koutkem. My si dali konečně kafe a slečny se dvě hodinky vyblbly. Pak neměly ani problém zdolat kopec k hotelu.

Úterý 29. října - Bazén OSSERBAD LAM

Dnes byl největší problém vybrat program. HOlky si prosadily bazén a tak jsme vyrazili do nedaleého městečka Lam a aquaparku Osserbad. Cesta vedla kolem Velkého Javoru pěkně přes kopec.
Bazén měl příjemné vstupné 23 eur za celodenní rodinný lístek včetně sauny. I když uvnitř je jen malý plavecký bazén a druhý dětský s malým a snadným tobogánem, přesto si to holky užily a vydrželi jsme tam přes 5 hodin. Dokonce byl ještě jeden vyhřívaný bazén venku, tam ale byla nuda :)
Občerstvení jsme měli svoje, uvnitř byl jen stánek se smaženým jídlem styl párek a hranolky.
Sauny byly dvě - 60 a 90 stupňů. Já stihla vyzkoušet chvíli tu 60 stupňovou, protože R. prostě do sauny nevleze. M si tam užil celou hodinu a půl. V bazénové části najdete ještě páru s vonnými esencemi.
I když lázně vypadají staře, jsou udržovány v pěkném čistěm stavu a moc mile mě překvapily výkonné fukary na vlasy. Pozor skříňky jsou na 1 eurové mince, ale paní na recepci nás předem upozornila a i nám rozměnila.
Zpátky jsme přijeli akorát na večeři. Večer jsme si zahráli černého petra i dixit, holky nějak nabudila malinovka - pozor na ni (a taky na její cenu 39Kč za 0,3l).

Středa 30. října - JEZERO LAKA

Dnes přituhuje, venku je kolem 3 stupňů. Výlet je daný už od včera, kdy M. přehlasovaly holky na bazén.
Ráno jsme vyjeli vcelku brzy, zabaleno už v 9.30. Popojeli jsme na parkoviště Nová Hůrka, kde chtěli opět 100Kč a my opět lovili drobné, abysme u automatu zjistili, že tady ta mašina žere i nějaký ten papír a dokonce eura.
Bereme s sebou koloběžky. Cesta vhodná pro kočárky pro nás znamená, že kolobky jsou cajk. Jdeme po modré směr jezero Laka, vzdálené 5km. Pohoda.
V půlce cesty objevujeme kapličku a hřbitov osady Nová Hůrka. Můžete si zde zazvonit zvonem.
Než dojdeme k jezeru, stihnem ještě svačinu na kládách u cesty. Dnes jsme na turistické stezce potkali autobus plný důchodců (co tam dělal?), náklaďák se dřevem i traktor.

Konečně přicházíme k jezeru, je pravé poledne, slunce svítí. Lidí celkem dost. Jezero je krásné, klidné. Rozhodnem se zamknout kolobky a jít ještě kilometr dál po červené okolo jezera k bývalému plavebnímu kanálu. Cesta je příjemná, děti veselé. Tam to otáčíme a vracíme se zpět. Přece jen je fakt zima. U jezera nasedáme na koloběžky a opět si užíváme sjezd. A pak už jen hurá domů za Micinkou.

ŠPANĚLSKO - MALAGA - FUENGIROLA - cesta a ubytování, část 2.

Jsme už týden s holkama v Ivančicích. Tak trochu hlídat neteře a tak trochu pobýt s rodinou. V pátek přijede tatínek, kterého holky neviděly dva týdny a moc se těší. Jedem pro něj do Brna a předtím si ještě střihnem pouť. Dojemné přivítání na Dolním nádraží a jedem se chystat, ráno frčíme do Španělska.

Z Ivančic vyjíždíme cca v 9.15h, auta necháme v Židenicích a šalinou dojedem na nádr. V OC dáme sushi na cestu a pěšky si to míříme na Dolní nádraží. Vlak odjíždí 11.24h, jede na čas, brácha dobíhá 5minut před odjezdem, ale cajk, stíháme, sedáme blízko jídelního vozu a dobrodružství začíná.

Musím přiznat, že jak nemám ráda České dráhy, tak tahle cesta je to nejhladší a nejpohodlnější za poslední dobu. Klimatizace, nabíjení, místo na kufry. Ještě si dáme oběd v jídelním voze a spokojeně a na čas vystoupíme ve Vídni na hlavním nádraží. V automatu celkem lehce zvolím lístky na letiště na vlak ve 13.12, i nástupiště je hned vedle, vše intuitivní. Jen všude to hlásí zpoždění asi 10minut. Nevadí. Vlak dojel a ejhle. Výpravčí nás do něj nechce pustit, že byl zrušen a musíme počkat na další spoj. Ten má pravidelný odjezd 13.42. Odjíždí o pár minutek později, ale těch lidí v sobotu, tlačenice, naštěstí je to na letiště jen 15minut. No od Rakouska jsem čekala víc. Toto je trochu nepříjemné.

Na letiště přijíždíme cca ve 14hodin. Letadlo letí 15.35 tak máme čas. Brácha dá cigárko, pohoda. Jdeme odbavit kočár. Chvíli nám trvá, než najdeme terminál 1A, kde je pouze check-in. Pán nás i s kočárem posílá zpět do hlavní budovy, kde se odevzdává do speciálního okénka. Vracíme se pro ostatní, abychom šli zas zpátky a jde se na odbavení. Po cestě potkáváme bandu turistů někde z východu, takže průchod s davem. A konečně jsme na kontrole. Nějak nejsme připravení, vybírám z každého kufru pytlík s kosmetikou, ale elektroniku připravenou nemám. Kindly, tablet, mobily.. no nějak jsme to prošli, někteří si užili kontrolu papírkama a jdeme hledat náš gate. Zjišťujeme, že do odletu zbývá cca 25minut, přidáváme do kroku, až doběhneme k naší bráně, kterou nemůžeme najít (to je tak, když si zapamatuju neexistující číslo brány). Naštěstí se teprve otevírá a jsou vyzváni cestující s prioritou. To jsme i my a tlačíme se dopředu. Manžel ještě zaběhne na záchod pro vodu do prázdné lahve. Fajn litr a půl na cestu snad postačí. Ponaučením pro příště je, že si rozhodně musíme dát větší rezervu než 1,5 hodiny od vlaku do odletu. Vídeňské letiště je veliké.

Po kontrole nás k letadlu veze autobus, nastupujeme. Švagrová je vyzvána, ať vzbudí dvouletou neteř spokojeně spící v nosítku, aby ji připoutala. To udělá, když k nám promluví pilot, aby nám oznámil hodinové zpoždění na odletu, nejsou dispečeři. Paráda. Děti už se nudí, všichni už natěšení na cestu, brácha prvně poletí a je nervózní. Konečně vzlétáme. 

Do Malagy dorážíme cca ve 21h. Kočár nalezen rychle na vykládce s kuframa. Naštěstí už na nás čeká předem domluvený transfer. Fakt to bodne. Pán běží směr garáže, tak tak mu stačíme. Naloží nám kufry a jedeme směr Fuengirola - k Babičce.

Volám Aničce. Jsme tady. Přijde pro nás před bránu do areálu. Dvě řady řadových domů do tvaru U, je jich tu fakt hodně. A proto jsou asi tak malé. S babičkou nás přišla přivítat jedna z ubytovaných, která je tu již potřetí. Vejdeme do domu, kde vidím další paní a děti a .... to je fuk. Babička nám ukáže pokoje. Bratrova rodinka suterén, kde sice není okno, ale je tam chládek a světlík na vstupní terasu před domem. Také mají koupelku jen pro sebe (teda s babi, ale ta se prý bude chodit mýt jinam). My dostaneme pokojík v patře. Dvoulůžko a patrovka. Ta nemá zábranu, tak okamžitě dáváme velkou postel k patrové. Starší dcera už to zvládne, ale pro jistotu. Koupelku máme sdílenou s vedlejším pokojem a synem paní domácí. První šok. Naproti nejsou 2lidé, jak jsem očekávala, ale celá čtyřčlenná rodinka, takže koupelna se záchodem pro 9 lidí.. 

No, jdeme se najíst, hladoví dostaneme pečené kuře a pár brambor na čtvrtky na spodku pekáče. Maso moc nemusíme, ale hlad je větší a u babičky jsem poptávala maso obden, abychom ho nejedli furt. Byl trošku boj o těch pár brambůrek, ale jinak bylo dobré. Co nás trochu zarazilo a později pěkně štvalo, že další rodinka byla ubytovaná u souseda a chodila se také najíst k nám. Co na tom? Na terase se pohodlně nají asi 5 lidí. To pro nás znamenalo večeře na 4 etapy. Dovedete si asi představit, kdy na nás občas přišla řada. 

Snídaně. To je kapitola sama o sobě. Babička nenakupuje. Nakupuje syn a řekla bych na dlouho naráz. Tzn. chleba z mrazáku, dokud se nesní. Trvanlivé muffiny, pudinkové kapsy a čokorolky. Pro bezobalové nadšence by to byla noční můra - každý muffinek či rolka ve svém obalu. K tomu plátkový sýr, trvanlivý salám či šunka. Taky paštika, tuňák v konzervě nebo marmeláda. Nějaký puding pro děti, případně jahodový "tvaroháček" a želatina. Abych nezapomněla, tak cereálie - čokoládové a něco jako Cini Minis. K pití džusy a voda, případně babička uvaří rozpustné kafe či kakao dětem. Člověk by řekl, že se i nají. To si ovšem rozmýslí poté, co vidí mísu se vším každé ráno dvě hodinky na sluníčku. V tu chvíli odpadají minimálně šunky. Dětem šly čokolupínky s mlékem až do té doby, kdy došly a nové už nebyly. Pak jeli ma muffinech. Já povětšinou na chlebu s mazacím sýrem a plátkovým. Místo másla margarín ala Zlatá hana. Ovšem poté, co ležely margaríny 3 dny na lince, až z nich vytékal tuk všude okolo, ani tohle nedám do pusy. Ještě máte hlad? Po pár dnech už si nosíte sami. Na druhou stranu, jednou byly i smažené vajíčka, když si je vyžádala dvouletá K. Ty jsme si užili. 

Jídelní stůl a výběr snídaní. Vpředu obýváček a
babičky hlava na gauči, vchod na terasu

Na terase - čekání na večeři

Když jsme u jídla, popíšu i večeře. Druhý den měla být fazolová polévka a palačinky. Jó bezmasý den je tu. To jsem ještě netušila, že první a poslední. Vlastně počkat. Fazolačka byla plná tlustého masa a klobásek.. tak skoro. Ale tahle mi fakt nesedla. Palačinky byly fajn, k dispozici marmelády, nugeta a šlehačka. Ovšem kdo má rád teplé, ten má smůlu, byly udělány dopředu. Další dny bylo například: špagety se sýrovou omáčkou (čti kuře na paprice s hráškem) a kuřecím (možná obrané kuře z prvního dne?), pečené brambory, cuketa a filé, masové kuličky (polotovar) s kaší, pečené vepřové maso s kaší, rýže s dušeným vepřovým a hráškem, víc si nepamatuji, v podstatě vše podobné a pro nemilovníky hrášku (jako můj brácha) ještě horší, ten byl totiž snad ve všem.

Kuchyňka s roztékajícím se máslem

Své jídlo můžete mít v lednici. Ovšem dostali jsme jednu polici pro dvě čtyřčlenné rodiny. To se fakt nedá. Ale zas to byla ta větší, hihi.

To by bylo k jídlu.

Babička má také spoustu pravidel. Ty musí být, souhlas. Ale tohle už kolikrát byla šikana. Pár vzorků sepíšu:

"Hračky se po sobě uklízí, než si vezmeš jinou." - to může být fajn do chvíle, kdy si chceš hrát se dvěma zároveň

"V domě se nekouří" - skvělé. Jsem nekuřák. Litovala jsem ovšem kuřáky - sedět za brankou a spolu s dalším pravidlem "Žádné nádobí za branku" si k tomu vínko nedáte.

"Rodiče nosí dětem hračky ze schodů" poté, co jsme zlomili kytku míčem (květináče tam jsou místo zábradlí kvůli dětem, protože do pronajatého domu babi zábradlí za 200eur nedá!)

"Hřiště míčové do 22h" - odbije 22h a ani o minutu déle

"Na tenisové hřiště nesmí balón" - ani když ho vezme vaše dvouleté díte, které jde s vámi

"Děti nesmí být nahaté, ani v domě" - občas problém, když si u bazénu svlékne plavky a pro něco běží do pokoje. Naše děti byly několikrát téměř seřvány za to, že byly nahaté.

"Do bazénu mohou jen pomůcky na plavání, žádné lehátka" - hm tak je nekoupíme, no...

"Z terasy musíte o půlnoci" - ve Španělsku se žije večer. Děti jsme byli schopni uspat cca kolem 22-23h, to už pak moc času na posezení nemáte. Babi sedí na gauči a plete, ten je přímo naproti terásce, takže soukromí nula. A přišli jsme na to, proč nás vyhazuje tak brzy. Možná kvůli hluku či sousedům, zřejmě se bojí jakéhokoli upozornění na sebe, ale hlavně kvůli tomu, že na pohovce na terase spí. Pronajímá totiž všechny 3 pokoje v domě. Syn spí kdesi na terase na střeše, kde má i pračku, tam jsme nebyli.

Přišli jsme si trošku jako ve vězení. Hlášky typu "Co tady děláte, já vás tu nechcu", když se vrátíte na polední sluníčko na barák. Nebo odpověď na dotaz, mohu si vzít skleničku - "Ne, nemůžeš"... V podstatě si máte všechno najít sami a neptat se, zároveň, když se to neudělá podle "pravidel", je to problém. Byly dny, kdy bylo klidněji a babička usměvavá, uměla ovšem rychle přepnout no naštvaného módu. Hlavně na začátku pobytu má asi potřebu nějak nastavit hranice, pro nás celkem nepříjemným způsobem "vtipkování". 

Asi bych nebyla tak naštvaná a přežila všechna pravidla, kdyby byly slušné podmínky s koupelnou. Čekat ráno půl hodiny, než se uvolní koupelna, byl občas očistec. To už si pak kolegy z vedlejšího pokoje hlídáte i na pláži, kdy jdou domů, abyste zbytečně nečekali na koupelku. A ty proleželé matrace také nebyly nic příjemného.

Myslím, že babi to rozjela ve velkém a už není soudná k tomu, že do 85m2 baráku se prostě 14 lidí nevejde. Zakopáváte pořád o něco nebo někoho. Jsem vděčná, že nám dala možnost podívat se za levno do Španělska, na druhou stranu vím, že takhle už dovolenou nechci.

Jo a klimatizace nám vůbec nechyběla, opravdu nebyla potřeba, protože klima je ve Fuengirole u moře opravdu příjemné a večer se vždycky ochladilo na teplotu kolem te dvacítky. 

A jaké to bylo mimo dům? To už musím napsat zvlášť.

ŠPANĚLSKO - MALAGA - FUENGIROLA - příprava a čekání na dovolenou, část 1.

Vždycky mě fascinovala španělština a chtěla jsem se ji učit. Také jsem se chtěla podívat do Španělska. Přečetla jsem pár vesměs pozitivních blogů:
http://donepalu.blogspot.com/2018/05/ 
https://bzunda.cz/200-eur-za-pokoj-na-tyden-ve-spanelsku-aneb-jak-jsme-si-osvojily-dalsi-babicku/ 

https://www.sdetmivbaglu.cz/s-ditetem-vlakem-na-jich-spanelska/

https://devcezhor.cz/do-spanelska-s-detmi/ 

http://martinaprchalova.cz/nas-tyden-pod-andaluskym-sluncem/

a hned v září 2018 zamluvila pokoj U Babičky ve Fuengirole. Právě včas, jelikož jsme chtěli vyrazit i s bratrovou rodinkou, termín byl volný pouze na přelom července a srpna 2019. Máme tedy zabookováno. Ok. Babička slibuje i polopenzi za drobný peníz a tak jsme spokojeni. V říjnu začínám chodit na španělštinu, abych se taky trochu domluvila, a začínám si tak plnit sny.

Teď už se můžu stresovat sledováním letenek. Objednávám ebook jak na letenky, neboť jsem letěla naposledy někdy v roce 2012 a to ještě na klasický zájezd s cestovkou. Po přečtení ebooku nastavuji různé stránky a připomínače a už to na mě skáče. Nakonec na black friday jsem koupila letenky tam z Vídně přes Wizzair, neboť je to mnohem levnější než Praha a bratr s rodinou žijí u Brna, tak je nám to celkem jedno. Zpátky se mi zatím cena zdála velká a tak jsem vyčkávala. Povedlo se. Nějaký ten týden na to se objevily letenky zpět přes Laudamotion a já rovnou nakoupila. Podle výběru sedadel jsme byli vůbec první cestující. Hotovo. Zpáteční letenky pro 4 platící osoby vyšly na krásných cca 10 tisíc včetně priority s příručním kufrem pro každého.

Za ubytování s jídlem na 12 dní počítáme cca 18 tisíc (394eur ubytování + 330eur jídlo). Něco sežere doprava do vídně a pak zpátky, počítám cca 2 tisíce, a také cesta vlakem z Malagy do Fuengiroly. Celkově bez útraty na místě jsme na krásných cca 30 tisících za 12-ti denní dovolenou ve Španělsku s polopenzí. No řekněte, kdo vám to takhle sežene, než vy sami? S cestovkou bychom se nevešli ani do dvojnásobné ceny.

Cca dva měsíce před odletem nacházím nový blog s negativní recenzí na ubytování U babičky. Začíná doba pochybností, hlavně od švagrové. Nakazila mě a začínám se bát také, hlavně teda toho, že zkazím dovolenou i ostatním. Hledám náhradní ubytování, které ovšem v oblasti Costa del Sol v této cenové (či dokonce dvojnásobné) je nesehnatelné. Největší vlna obav je pryč a my se smíříme s tím, že to nějak dáme. Obavy jsme měli hlavně z: léta bez klimatizace, menšího soukromí (v nabídce byl ještě dvoulůžkový pokoj, který jistě bude obsazen) a vzdálenosti od pláže (dům na kopci). Jak jsme dopadli? Bude to na další článek.

Předtím ale ještě rozepíšu náklady na cestu na letiště. Včasná mezinárodní jízdenka od ČD z Brna do Vídně vyšla na 474Kč, vlak z Vídně Hbf na letiště přes OBB na 10,2 eur (cca 260Kč), taxi, které nám nakonec babička zajistila vyšlo pro dvě rodiny na 51eur tzn. půlka na rodinu 650Kč, na letiště při odletu to samé. Z Vídně zpátky jsem zamluvila RegioJet za 583Kč a opět vlak z letiště za 260Kč. Celkem tedy doprava z a na letiště  2877Kč. 

Okolo Třeboně 8.-11. 5. 2019

Na prodloužený květnový víkend jsem vymyslela Třeboňsko. Ještě jsme tam nebyli a přitom je to dvě hodiny jízdy z Prahy. Jela jsem prstem po mapě a hledala vhodný kemp a nějakou chatku. Kam jsem volala byly chatky obsazené, ale byl mi nabídnut karavan. No super, bereme. R. má pro své bárbíny karavan na hraní, tak ji ta představa velmi zaujala a holky se měly na co těšit.

Ve středu ráno jsme na pohodu vyjeli kolem 10h ráno. Do malého rodinného kempu Kapřík  jsme dorazili v pravé poledne. Milý pan domácí nás přivítal, zapsal si nás a už jsme měli klíče od karavanu, malinkého, ale úžasného a chytře vymyšleného. Rychle jsme vybalili, manžel připravil kola a za hodinku už jsme jeli do Chlumu na oběd. V restauraci U Pošty jsme se najedli z klasického českého jídelního lístku - řízek a smažák. Neměli jsme námitky. Poté jsme pokračovali naší zkoumací jízdu po červené turistické značce. Cesta vedla místy přes kořeny, ale cesta lesem je vždycky fajn. Dál jsme se napojili na žlutou značku směr Lutová a po cestě si četli cedule naučné stezky. V Lutové na náměstíčku jsme se občerstvili u pána v hostinci kávou a nanuky a pokračovali dál do Staňkova. Zde jsme jeli kolem doporučovaného bistra U Sumečka, kde manžel neodolal, a jelikož na něj nezbyl ani kousek řízku u oběda, dal si grilovaného pstroužka. Holky se vrhly na hřiště a my si vychutnali pivo. Pak už jsme jen směřovali po modré zpět do kempu. Večer jsme hráli náš aktuálně oblíbený Patchwork a Čarodějnice a v neposlední řadě Sněhurkového černého petra :)

Druhý den bylo po nočním dešti, ale my měli v plánu dojet do Třeboně. Cesta cca 20km. Zvolili jsme cestu po téměr prázdné silnici z Chlumu do Majdaleny, kde jsme se napojili na žlutou značku a dál pokračovali po modré až do Třeboně, kam jsme přijeli něco po dvanácté. Měla jsem vytipovanou pizzerii u zámku. Najedli jsme se, ovšem podruhé bych tam nešla, nemají prostě pizza pec. Po jídle holky zvolily návštěvu pivovaru, tak jsme koupili lístky na 15 hodin a vydali se na obhlídku města. V parku jsem si dala výborné kafe v rámci stánku festivalu Anifilm, vzali jsme to přes náměstí a hurá na prohlídku. Holky celkem zajímalo, jak se vaří pivo a my si s mužem užili degustaci. Po prohlídce jsme šli najít hřiště, nejbližsí bylo za zámeckým parkem v Komenského sadech. Holky si pohrály a já mezitím stihla nakoupit snídani v Kaufu nedaleko. Blížila se 17. hodina a byl čas vyrazit zpět. Vzali jsme to po žluté opět směr Lutová. Příjemná zpevněná cestička lesem mezi rybníky. R. už častěji zastavovala, ale zvládla celou cestu a dokonce po cestě našla peníze :) štastné to dítko. Do kempu jsme dorazili kolem půl osmé, udělali rychlé fazole k večeři, což bylo vtipné, protože šla použít pouze jedna varná plotýnka, víc toho vyhazovalo pojistky :) a dali děti spát. My si tentokrát rozložili sezení na spaní, protože předchozí noc jsme se čtyři vedle sebe moc nevyspali.

V pátek jsme chtěli dát dětem trochu oddech a vybrali jsme, že pojedeme do Rakouska, byl by to hřích, když jsme jen 2 km od hranic. Pozdní ráno jsme vyjeli směr Litschau. Hned za hranicemi ve vesničce Schlag jsme si na odpočívadle s houpačkou dali svačinku, neb se blížilo poledne. Holky se pohoupaly, snědli jsme ovoce a jelikož začlo kapat, sedli jsme na kola a jeli dal. Celý den tak nějak střídavě poprchávalo a vylézalo slunce. Přes kopečky jsme dojeli do Litschau. V městě byl neskutečný klid, nikde nikdo. Uprostřed Herrensee jezero. Hned u něj i otevřené veřejné toalety, které se vždy hodí. My se ještě jeli podívat směr náměstí, kde nebyla ani noha.. Sjeli jsme k Bille, kde mělo být podle mapy i hřiště a rozhodli se koupit si tam sváču k obědu. Vybrali jsme jahody, meruňky a nějaké pečivo a snědli je vedle na lavičkách pod stromem. Hřiště dětské jsme nenašli, jen fotbalové, tak jsme s nepořízenou jeli zpátky k jezeru. Měli jsme v plánu jej objet a vrátit se po červené zpět k hranicím lesem. V půlce jezera byl oplocený areál pláže-kempu, kde bylo konečně hřiště i obří trampolína. Opět nikde nikdo, ovšem otevřeno na průchod bylo, tak si holky zařádily. Jelikož je chytla potřeba jít na velkou, hledala jsem záchod. V kempu samozřejmě umívárny byly a záchody přístupné, tak jsme to měli pohodlné. Hned vedle byla ještě pumpa na vodu a kaskáda ze dřeva, kde holky strávily další půlhodinu čerpáním vody :) Jelikož to zas vypadalo na déšť, dali jsme se na cestu zpět. Objeli jezero, lesní cestičkou do kopce, ale pak jsme si užili krásný sjezd. Za hranicema ještě R. chtěla slíbené hranolky, za kterýma jsme jeli směr Staňkov k Trpaslíkovi. My s mužem si dali kapří hranolky, které byly super a pak jsme už jeli zpět do kempu. Uvařili jsme špagety k večeři, zahráli si zas hry a manžel šel na hokej - ano v kempu byla velka televize majitelů u jejich recepce-baru.

V sobotu ráno jsme odjížděli. Zabalili jsme věci a kola a hledali, kde bude podle radaru nejméně pršet. Vypadalo to na Třeboň, mělo pršet jen kolem poledne, tak jsme se vydali opět tam. Zaparkovali jsme blízko sportovní haly na bezplatném parkovišti P2. Plán byl projet se na kole a vyrazit pak dál směr zámek Červená lhota. Když jsme přijeli do Třeboně, akorát začlo pršet. Vyrazili jsme pěšky směr lázně, jenže déšť zesílil a my se sotva schovali pod stříšku před hotelem poblíž. Tam jsem vygooglila kavárnu U kanára za rohem, dokonce s dětským koutkem. Ve vitríně 3 dorty a kafe z automatu, zato čepované pivo měli. No zřejmě u sportovního areálu to nebyla úplně kavárna. Ale déšť jsme přečkali tam. Pak jsme vyrazili směr lázně, které vlastně byly jen paneláky, tak jsme se přesunuli směrem k rybníku, kde byly krásné hřiště mezi stromy. Holky se vyřádily a šli jsme na oběd. Tentokrát byla požadována svíčková. Našli jsme ji v bufíku na náměstí, svíčková ještě OK, ale kuřecí stehno ani hrachová kaše nic moc. Pokračovali jsme na Schwarzenberskou hrobku, kde začala prohlídka asi 3minuty zpátky, zas začlo pršet a tak jsme vyrazili zpět k autu. Věděla jsem, že po cestě jsou v ulici Přemyslova ještě dvě hřiště, holky je nadšeně využily, strávili jsme na nich něco přes hodinu a pak vyrazili směr Praha.