SLOVINSKO BLED den 3.

SLOVINSKO BLED den 3.

Úterý 14.7.

Dneska měníme plán. Původně jsme chtěli jít soutěsku Blejski vintgar, ale chození máme po včerejšku dost a tak jdeme lenošit k jezeru. Ráno pobalíme vše do auta a odstěhujeme se z apartmánu. Auto necháváme po dovolení se u domu. Opět sedáme na kolobky a hurá k jezeru.

Dětem jsme slíbili lodičky a tak jako první směřujeme k půjčovně loděk. Jezero bereme zleva, některé půjčovny mají až od 10h a my máme lehce před desátou. Zkoumáme ceny, většinou jsou okolo 20eur za hodinu, liší se pak v další hodině, kde někteří účtují polovinu, někteří opět celou částku. My máme vyhlídlou půjčovnu blízko Vily Bled. Pán je milý a nabízí i další hodinu zdarma, to si ovšem nejsme jistí. Také dostaneme k lodi zámek na uzamknutí na ostrově, což není samozřejmost (jak jsme zjistili den předtím, když jsme poptávali loďku kousek dál a paní nás varovala, že nesmíme spustit loď z očí i na ostrově - haha).
Nasedáme na loď a jedeme směr ostrůvek uprostřed jezera. M. chvilku trvá, než se chytne na tempa, holky ale už nedočkavě chtějí také řídit. Nakonec k tomu sednu jen já, ale celkem fouká a nejsem schopná zaparkovat, tak se zas střídáme.

Na ostrůvku je jen zvonice a kostel, vstupné rodinné 12eur, dospělý 6eur, ale zjišťujeme, že jsme asi nechali roušky v autě a máme smůlu. Dál je tam jen prodejna suvenýrů a kavárna se zmrzlinou, která je dvakrát tak drahá jak všude jinde. Obejdeme teda ostrov a jdeme zpátky na loď. Teď už i předáváme žezlo dětem, chtějí si to vyzkoušet, je to sranda. Bloudíme po jezeře, pak loď převezme táta a po hodině jsme rádi, že loďku vracíme.

Nasedáme na kolobky a jedeme směr pláž, vyhlídli jsme si tu u kempu, je tam pozvolný vstup do vody, více rodin, méně mladých a klid. Také si můžete pronajmout lehátko za 10eur, ale kdo by to dělal, je tam pohodlná travička a místa dost. Užíváme si vody, která má cca 22 stupňů, stejně jako vzduch, který je ale na sluníčku mnohem teplejší (až ke 30st). Dovedeme si zde představit i dovolenou celý týden. Kolem je pár stánků i restaurace, kam ovšem nesmíme bez roušek (dovnitř), které jsme zapomněli. Takže když chce R. kakat, mířím po odmítnutí v restauraci k lesu. Ještě zkontroluju budovu před kempem, která vypadá - ano - jsou to záchody. Dokonce zdarma. R. má pohodlné vyprazdňování a já klid, že máme kam jít. Na pláži hrajeme naše oblíbené Spící královny, opalujeme se a sluníme, koupeme. Kolem 15h to balíme s cílem se najíst před odjezdem domů.

Máme chuť na hamburgr, a tak jdeme do jednoho fast foodu, který jsme potkali po cestě od hradu na druhé straně jezera. V. dokonce okusí hamburgr také, R. si dá jen hot dog a hranolky. Nakonec ochutnáme všichni od všech, naplněný břicha nijak luxusním burgrem (placka z mrazáku) a jdeme do auta. Ještě musíme pro svačinu do obchoďáku.

U auta hledám roušky a stále nic. Kde jsem je jen mohla nechat?? Zkouším znovu batoh, kde jsem byla přesvědčena, že jsou. Ano zásah, máme je celou dobu s sebou, jen v jiné kapse batohu. No hlavně, že se našly, a my můžeme nakoupit. Na cestu bereme vodu, ovoce a nějaké pečivo, holky si dají velký nanuk a fičíme směr domov cca v půl páté.
Hranice přejíždíme na pohodu, jen mávnutí. Cesta je prázdná. Jedeme trasu Villach, Salzburg a České Budějovice. Přijíždíme cca o půlnoci a jdeme spát, ráno jdeme do práce.

SLOVINSKO DEBELA PEČ den 2.

DEBELA PEČ 2014 m.n.m.

Pondělí 13. 7.

Na dnešek jsme naplánovali trek na celý den na dobře dostupný vrchol Debela Peč. Našli jsme informace na různých webech a rozhodli se nejít zpátky stejnou trasou, protože to je nuda, že?
Takže jsme chtěli jít po hřebeni směr Lipanski vrh.

Vyjeli jsme tedy na parkoviště pod Lipanske sedlo-louky. Jeli jsme od Bledu směrem na Pokljuku, ale těsně za odbočkou na Bohinj jsme jeli dál a pak odbočili na lesní cestu směr Lipanska planina. Cestu jsme dali i s našim MPV, je i celkem široká. Jsou na ní odbočky značené dřevěnýma cedulema. Asi jsme nakonec trefili jiné parkoviště, v průvodci nás navigovali na to nižší k planině Javornik, každopádně i toto naše fungovalo a bylo blíž. Donaviguje vás k němu krásně google maps, stačí jako cíl zvolit místo v mapě. Jen doporučuji stáhnout offline mapy.cz, neboť už po cestě je to tam bez signálu. Google ale navigoval i tak. Doporučuji také vyjet brzy ráno, míst na parkování tam moc není, odhadem možná pro deset aut.

parkoviště

Od parkoviště jsme se vydali lesní cestičkou k Lipanským boudám. Cesta trvala cca hodinku pohodovým tempem, měli jsme po cestě jednu občerstvovací přestávku. Jak jsme došli k chalupám, dali jsme opět odpočinek a sváču na lavičce a vydali se směr Debela peč.

Lipanske boudy

jezírko ve tvaru srdíčka

Tady už cesta vedla lesem kamenitou cestou. Byly zde rozcestníky, ale po chvíli už jsme našli jen na Lipanski vrh, která vedla trochu jinudy, než jsme čekali. Cestu jsem neustále kontrolovala v mapach, jak trefíte cestičku, už jdete po značkách, ty jsou ale vždycky červené kolečko, ať jdete jednou nebo druhou stezkou. Dál jsme překonávali celkem husté vrstevnice, dalo nám to zabrat. Kolem ale byly krásné výhledy a všude rostly kytky. Neuvěřitelné, jak takhle vysoko rostlo tolik květin a louka byla úžasně pestrá. Když jsme nastoupali k bodu 4 na mapě, už jsme se těšili na vrchol, cesta nám ale trvala ještě minimálně půl hodiny.

cesta na vrchol

výhled z Debela peč

květiny a všudypřítomní čmeláci

Na vrchol jsme došli něco kolem půl jedné. Z parkoviště jsme mohli odejít cca v devět třicet. Nahoře jsme nahodili neprofoukavé bundičky, jinak ale bylo celou cestu velké teplo a to, co jsme na parkovišti oblékli, jsme po cestě svlíkli. Softshellové kalhoty myslím byly celkem zbytečné a mikiny se chvílema hodily, spíš ráno, kdy ještě nebylo takové teplo. A hlavně se nezapomeňte namazat!
Na vrcholu byl výhled jak na planinu Pokljuka, kde bylo spoustu dřevěných salaší, tak na všechny vrcholy okolo. Dali jsme oběd a pomalu se vydali na cestu zpátky.

Rozhodovali jsme se, jestli jít naplánovanou trasou nebo se vrátit, ale nechtělo se nám z prudkého kopce a šli jsme hledat pěšinku na hřeben. Opravdu byla ukrytá. Rozcestí v mapě v reálu vůbec nevypadá jako rozcestí (bod 4), cestička směr Brda vede vpravo od prolákliny před vámi. Pak už jsme se chytli. Brda jsme nešli nahoru, ale drželi jsme se pěšinky pod ní. Dále u rozcestí za Vrh nad Rdečim (orientační bod v mapě) vedla pěšinka dolů, kterou se vydali místní před námi, my šli ale dál, že dojdem k Lipanski vrhu. No od tohoto rozcestí vedla velmi zarostlá stezka, za chvíli jsme pochopili, proč tama asi nikdo nechodí. Takže doporučuji na rozcestí jít spíš směr Mrežce, kudy jsme nešli. My šli směr Lipanski vrh (Kredarica). Na Kredaricu  jsme vyšplhali po kamenech, stezka to úplně nebyla. Na vrcholu jsem ovšem marně hledala cestičku dál. Čekala nás jen strmá cesta po skále dolů s vyviklaným ocelovým lanem k přidržení se. M. to šel prozkoumat, jestli je to datelné. Shodli jsme se, že to zkusíme. M. šel první a pak se vracel postupně pro holky. Ty naopak byly nadšené, že mohou využít své nabyté zkušenosti z lezeckého kroužku. Já měla jen strach, abysme nezahučeli dolů.

cestička z Debela peč

výstup na Kredaricu

Nakonec jsme slez zvládli, ale rozhodli se jít nejbližší stezkou dolů, neb na další překvapení jsme neměli už ani pomyšlení, ani sílu. Cesta dolů už vedla konstantně, celkem příkře po louce, trochu jsme klouzali v našich barefoot botech bez členité podrážky. Moje palce u nohou dostaly zabrat. Když jsme došli zpátky k Lipanským boudám, byly jsme unavení, ale spokojení. K parkovišti ten kilák a půl už to bylo napohodu. Celý výlet nám trval cca 7hodin (9:30-16:30).

Kredarica vrchol vlevo

cesta dolů 

Po příjezdu do Bledu jsme stihli rychlý nákup, který jsme zavezli zpátky na apartmán, hodili na sebe plavky a na kolobkách si to sjeli k Bledu se vykoupat. Unaveným tělům koupání v půl sedmé večer udělalo dobře, jezero bylo skoro teplejší než vzduch. Holky měly za odměnu slíbenou zmrzlinu, na kterou se také dostalo. A pak už jsme jeli domů, udělat si k večeri kuřecí steaky s baby karotkou.

SLOVINSKO BLED den 1.

SLOVINSKO BLED

Neděle 12. 7.

Dneska jsme to vzali na koloběžkách k jezeru Bled. Prvotní cíl byl projet se okolo a možná dát vyjížďku na lodičce.
Kolem jezera vede super stezka pro pěší ale i kola na ní jezdí. Vzali jsme to směrem doprava a jeli směrem k hradu. Na ten jsme to objeli přes kostel Sv. Martina a na parkovišti si nechali kolobky. Na hrad už jsme to šli po schodech. Není to ale nijak daleko, kousek do kopce. Nahoře je parkoviště, netuším odkud ty auta přijely, ale dá se tam parkovat. U hradu jsou krásné vyhlídky na jezero, ale z hradu je to prostě lepší, jenže dát za vstupné téměř tisícovku se nám nechtělo. Děti ale touží jít, tak prostě jdeme. Dospělí 13eur, dítě do 14let 5 eur. Nakonec nás paní překvapí, když chce pouze 31eur, že jedno dítě je zdarma a ještě dostává pastelky a omalovánky. To je moc příjemné.

Na hradě nejprv uděláme pár fotek s jezerem a pak jdeme na nádvoří, odkud je vstup do muzea. Dál je tam malá kovárnička - spíš prodejní. Dál je tam restaurace, kam ale nejdeme. Projdeme na další nádvoří, kde jsou okénka skrz střílny a koukáte na druhou stranu od jezera na hory - opravdu nádherné výhledy.

Pak sejdeme do tiskárny, kde zrovna pán někomu tiskne pergamen, ručně nandá tiskátka, potře inkoustem, dá papír a přitlačí pod lis. Za tuhle nádheru chce 15eur. Děkujeme nechceme ani když máme na vstupence kupón na slevu 1.5eur. Nahoře v tiskárně jsou vystavené obrazy zvířátek, nic jiného zde nenajdete. R. si zde umínila, že nutně potřebuje ušitou hand made lišku za 70eur, tak jsme měli menší scénu. Hlad se ozval, no teda míříme z hradu.

pan tiskař

Jdeme se najíst do pizzerie, kterou jsme potkali směrem k hradu, těsně před kostelem Sv. Martina. Pizza kolem 10eur je napohodu, dáváme hned dvě, pití cca 2eura, pivo 3,2eur. S plnýma bříškama je hned lepší nálada a tak pokračujeme cestou kolem jezera. Předtím ale ještě stihneme kouknout do kostela, kde ráno byla zrovna mše.

kostel Sv. Martinem

kostel uvnitř

Pak už po cestě dál potkáváme místní koupaliště, několik půjčoven loděk až přijíždíme k pláži. Toho využijem a jdem do plavek (joo kdybych nezapomněla ty svoje, bylo by líp, ale spodní prádlo taky funguje). Jezero je fakt teplé, je tu několik mol na skákání. Klidně bych tu strávila týden dovolené. No cca po hodince jedeme dál.

Potkáváme ještě další místo na koupání a půjčovny loděk, už bysme i jeli, hodina za 20euro, ale co bychom pro holky neudělali. No naneštěstí nemají volné lodě a my jedem dál. Míříme do lesa.
M. objevil, že tudy vedou cesty  k vyhlídkám. Nejprve jdem na Ojstricu - 610m.n.m, tam vede cesta po celkem ostrých kamenech. Krásné výhledy, fotíme a kocháme se. R. už zase trucuje, že dál nejde.

Výhled z kopce Ojstrica

No jdeme dál směr Velika Osojnica - 756m.n.m, tam už nevede cesta kameny, ale zase je dost příkrá a písek klouže, směrem u vrcholu je i dost bláta (včera pršelo). Ale jsme nahoře. Tam jsem trochu zmatená kudy jít k vyhlídce, ale nakonec následujeme cestičku a ta nás přivede ke schované lavičce se srdíčkem. Posedíme a posvačíme a jdeme zpátky. Kolobky jsme zamkli dole u začátku trasy, čekají na nás a kousek si i sjedem zpět k jezeru.

Vyhlídka z Velika Osojnica

Najedeme a pokračujeme stezkou kolem jezera. Na jedné z laviček R. ještě projeví zájem o koupel s rybičkama a tak spolu s M. jdou zas do plavek a skáčou znovu do jezera. Já s V. jen smočíme nohy.
Dojedeme k začátku trasy a ještě zamíříme směrem k obchoďáku, abychom nakoupili něco na zítřejší velký výlet. Ovšem korona asi omezuje i nedělní prodej a je zavřeno, jako ve všech potravinách dnes. Ráno si budeme muset přivstat.

CHORVATSKO - SV.FILIP I JAKOV den 5.-8.

CHORVATSKO - SV.FILIP I JAKOV den 5.-7.

Středa 8. 7. 2020

Po včerejším náročném výletu se dnes držíme doma. Na naši oblíbené pískové pláži blízko kempu Adria, kde se nás vždy vejde tak dvacet. Pro lidi z kempu jsou zde k dispozici lehátka, která když nejsou obsazena, zabíráme i my - jsou moc pohodlná na čtení :) Jinak vždycky postavíme plážový stan a uděláme si pohodlí a stín v něm. S sebou nosíme jen malé občerstvení v podobě ovoce, případně ovocné tyčinky a lahev vody.
Kromě plavání a skákání z mola si taky užíváme nafukovací potvory ala donut nebo lehátko. Ve chvílích, které netrávíme ve vodě, hrajeme Spící královny. Je to jedna z her, které jsem koupila na cesty a velmi se chytla. Holky si ji moc oblíbily. Naopak cestovní Ubongo se moc nechytlo, jsem většinou rychlejší než holky i s těžkou variantou, ale věřím, že se časem rozehraji.
Další zábavou na pláži byly časopisy - R. měla princeznovský a V. lego princeznovský. Obě si vyplňují úkoly a čteme si je společně. Také mám nějaký ten čtyřlístek, který opět čtu já.

Na poledne se chodíme schovat před ostrým sluncem na apartmán. Vždy něco lehkého uvařím a holky si odpočinou u pohádek, případně u hraní her. Později vyběhnou i k bazénu, kde trénují akvabelové vystoupení :-)

Odpoledne je opět ve znamení moře a koupání, vydržíme zde cca od 16 do 19hodin.
Stan jsme na pláži přes poledne nechali, nic se nám neztratilo.

Na večer se vydáváme na slíbený zmrzlinový pohár do vyhlédnuté cukrárničky Filipjanka. Necháme holky vybrat podle svého, V. si dá borůvkový a R. Adria - to je něco mezi vanilkovým a čokoládovým. Oba jsou obří a holky je nemůžou ani dojíst, ale jsou nadšené. A tatínek už asi tak rok nebude chtít žádnou zmrzlinu. Moje Eiskafe je teda dost přeslazené a má v sobě dva kopečky zmrzliny, no zase si pletu ledovou kávu a zmrzlinovou kávu. M. kapučíno je prý luxusní.

Po nášupu se táta jede projet a my s holkama brázdíme stánky a nakupujeme suvenýry. Domů se dostáváme kolem půl jedenácté, ale když R. si nemohla vybrat jestli si koupí plyšáčka nebo náramek. Pak své volby samozřejmě únavou lituje, protože plyšáček je prostě plyšáček, ale to přežijem.

Čtvrtek 9.7.

Čtvrtek se opět válíme na naší opuštěné pláži. R. dospává, tak jde M. s V. na pláž dřív, a já že dojdu. No R. vstává asi v 10:15, takže mám pohodu. Na pláž se dostanem v jedenáct a to už pomalu balíme zpátky. Tak ne, zůstanem aspon do jedné. K obědu děláme rychlé nudle s mákem a po siestě se zase vracíme na pláž.
Večer jedeme prozkoumat Biograd. V. se nechce a zůstává doma. Tak beru R. k sobě na kolobku a jedeme. Je to kousíček, máme zálusk i na něco k jídlu, ale nějak se nemůžem rozhodnout co a kde až se nerozhodnem. Dojedeme na konec promenády, která vede kolem kempu. Ten je úžasný, pod borovicemi, obrovský, zázemí restaurace, no vypadá  moc fajn. Uděláme pár fotek při západu slunce, R. si musí dát borůvkovou ledovou tříšť, která jí samozřejmě nechutná. Pak okouknem malý lunapark, ale 30kn za skákání na trampolíně prostě nedám. Autíčka vycházely cca na 15kn, ale nebylo by to fér k V., když zůstala doma a tak jdem pomalu na cestu zpátky. Po cestě ještě narazíme na DM (má fakt otevřeno do 22h) a tak doplníme zásoby opalováku, tyčinek a kůry na vlasy a za tmy se vracíme na apartmán.

večerní biograd na moru

Pátek 10.7.

Poslední celý den u moře a tak ho začneme u bazénu. Holkám se líbí nacvičovat si synchronizovaný prvky a skákat. My si čtem, aspoň tu máme pohodlný lehátka. Na oběd ukuchtím rizoto, až se holky olizují za ušima a jako bonus zbyde ještě k večeri.

bazén u apartmánu

Odpolko zas válečka u moře. K tomu není co napsat. Dneska je klídek a pohoda a vydrželi jsme až skoro do osmi do večera.

chorvatské čičiny

Večer ještě zajdem do městečka, v boční uličce najdeme prodej vína od babičky, no litr si musíme vzít, holky si koupí šátky a přece jen dáme (tentokrát už jen) kopeček zmrzliny. Doma jsme zas kolem desáté, jako každý večer a už pomalu myslím na balení.

Sobota 11.7.

Ráno balíme. Vše dáváme do auta, abychom ještě naposledy šli k moři. Holky nás čekají u bazénu, kde zatím dovádějí. Kolem desáté předáváme apartmán a jdem se vyvalit na naši plážičku. Dnes tam nikdo není, zřejmě se mění turnusy, je tu jen jedna jediná rodinka a my. Lehátka od kempu jsou volná a tak je s radostí využíváme. Párkrát si zaplaveme a máváme moři. Tak zase někdy ahoj.

Jdeme zpět k apartmánu, kde jsme nechali auto, využijeme sprchu u bazénu, kde se i převlékneme, necháme sušit plavky a míříme ještě na oběd do města. Máme vyhlédlou pizzérii Torkul v centru. Dáváme si pizzu, salát s kuřecím masem, hranolky a M. své oblíbené mušle. Vše je výborné. Máme nacpaná břicha a můžem se vydat na cestu. Ještě to berem přes Lidl v Biogradu a tankujeme tamtéž a jedeme vstříc Slovinsku.

Venku je 35stupňů a my se pečeme ve vlastní šťávě. Jízdu ve dne fakt nemáme rádi, ovšem nemáme jinou možnost. Klimatizace moc nestíhá. Přesně na hranicích nás čeká bouřka a déšť, který nás provází až k Bledu. No snad bude zítra lepší počasí. Aspoň na vybalení nám neprší. Cesta trvala cca pět hodin i s pauzou, na hranici jsme nečekali vůbec.

Apartmán Silič je útulný v rodinném domku v zástavbě domů nad jezerem. Je tu nádherný výhled na moře. Apartmán je perfektně zařízen vším možným i nemožným, včetně pěti košů na tříděný odpad, čímž slovinci moc příjemně překvapili, najdete zde i olej a cukr a pečící papír a já nevím co vše. Pokoj - ložnice je velmi prostorný, vejdou se nám zde všechny věci. My pak spíme v koutku v kuchyňské části. Koupelna je taktéž prostorná, mají zde i fén nebo miniatury sprcháčů k dispozici. Majitel perfektně komunikoval, dokonce nabízel případné vrácení peněz, jelikož doba koronová překvapuje každým dnem. Nakonec nebylo naštěstí potřeba.