Na Mácháč na kolech 2.7. - 7.7. 2022
Letos vyjeli všichni k moři, tak my zůstáváme v naší rodné zemi. Snad poprvé, co jsou holky na světě. Poslední dva roky byla zahraniční dovolená o nervy kvůli různým opatřením, tak jsme to letos chtěli mít napohodu. A to taky vyšlo.
Cílem bylo vyrazit z domu (bydlíme ve vesničce mezi Kladnem a Kralupama) někam na kolech, s vozíčkem naloženým veškerýma zavazadlama, které poveze náš silák taťka. Tak jsem jednou během hodiny vybrala trasu nad mapy.cz a cíl byl nalezen. Máchovo jezero. Příprava byla cca vybrat trasu a hlavně dostupné kempy v oblasti, kterou pojedem.
den 1.
Načteno jsem celkem měla a tak jsme v sobotu 2.7. odpoledne mohli vyrazit. Cílem byl kemp v Mělníku vzdálený cca 35km a po cestě občerstvovací zastávka ve Vraňanech (jo, je to ta jahodárna). Vzali jsme to naší oblíbenou cyklostezkou do Kralup nad Vltavou a jeli po pravé straně Vltavy směrem na Veltrusy. Ale tím, že jsem chtěla zastavit ve Vraňanech, museli jsme jet trochu jinudy - přes Staré Ouholice a Vepřek. Tam byl úsek vcelku náročný úzkou zarostlou cestičkou, která sjížděla prudce k řece a dokonce se musel na jednom místě přejít svod. To s naloženým vozíkem byla celkem sranda. Naštěstí naproti akorát přijela rodinka cyklistů a pán nám pomohl. Do Vraňan už to byl jen kousek a dokonce jsme to stihli před zavíračkou.
Značně vyhladovělí jsme začli jahodovou točenou zmrzkou, která byla fakt z jahod. Luxus. K večeři jsme dali wrap, plněný croissant a limonádu. Je to tam úžasné, nová restaurace s prodejnou se jim povedla.
Do Mělníka byla cesta už jak za odměnu. Krásná rovinatá cyklostezka kolem řeky, prázná v 19h. Do Kempu v Mělníku jsme dojeli kolem 20h. Paní na recepci byla moc milá, noc pro 4 a stan cca 490Kč (pouze hotově).
Postavili jsme stan, odvezli kola do kolárny na recepci a do restaurace se dostali kolem 21h. No akorát přestali vařit, ale kuchař se nad námi ještě slitoval a uvařil nám pizzu. Nic extra, ale na kemp dobrý.
Umývárky byly vcelku prostorný, voda tekla teplá za žeton, akorát bylo všude dost vody a v umyvadlech tekla horká, která nešla redukovat, tak se vcelku špatně čistily zuby, abysme se nespálily. U chlapů prý takový problém nebyl.
Šli jsme brzy spát, abysme měli sílu na druhý den. I když...
den 2.
... ráno jsme vše zabalili, kupodivu se to vešlo zpátky a pouze přešli přes cestu na městské koupaliště. Rodinné vstupné za 500Kč na celý den (pouze hotově). Kolárnu mají skvělou krytou za převlíkárnama, takže jsme kolo i s vozíkem měli hezky v chládku a zamknuté.
Bylo sluníčko a vedro. Koupaliště je veliké s hlavním 50m bazénem a druhým s malou hloubkou. Je tu i tobogán a divoká řeka. A hlavně málo lidí. Nakonec jsme zůstali asi az do 16h. Sice se moc neochladilo, ale potřebovali jsme jet dál. Cílem byl ATC Kokořín.
Vyjeli jsme po hlavní silnici směr Kokořín, ale jelo tam hodně aut, tak jsme změnili trasu směr Vysoká a Kokořín. Cesta vedla pěknou polňačkou a vesnicema až do Kokořína. Tam jsme se chytře navečeřeli v malinké restauraci U Koně, kterou jsem měla vyhlídnutou už z domu. Naštěstí. Jídlo bylo výborné, prostředí krásné a v kempu už bysme tohle nedostali. Pak už jsme jen sjeli kolem hradu dolů do údolí a dojeli do kempu.
ATC Kokořín má velmi pozitivní hodnocení na googlu. Za nás to byl snad nejhorší kemp v nejhezčím prostředí. Kemp se rozprostírá kolem silničky směrem do kopce, obklopen kopci a lesem. Pár plácků na stany, potom hodně staré sociální zařízení, kde nesvítí světla a jsou tam pouze toalety a umývadla. Sprchy už léta nefunkční, reps psali tam, že teče studená. Směrem dál do kempu stály chatky a na konci byla recepce s restaurací, funkčním sociálním zařízením - 3 sprchy a 2 toalety a pláckem pro rezervované stany. V restauraci se dala koupit snídaně - my zkusili vejce a párky. Personál byl ochotný. A jako jediný námi navštívený kemp bral platební karty, což v lese bylo překvapivé. Těšila jsem se na ticho v lese, ale jelikož probíhaly bourací práce na jiných starých sociálkách, klidu tu moc nebylo. Postavili jsme stan, kola jsme schovávali pod plachtu, kdyby pršelo. Dali jsme si pivko, zahráli karty s dětma. R. chytla druhou mízu, tak ještě večer šli s mužem na borůvky.
den 3.
Ráno jsme po snídani vyrazili na pěší výlet. Šli jsme přes les, kde bylo spousta borůvek, do Mšena, kde jsme si dali oběd a nakonec i zmrzlinu a kávu v kavárně. Dál jsme vyrazili kolem krásně zrekonstruovaného koupaliště, škoda, že jsme neměli plavky.
Dál jsme šli Naučnou stezkou Lesopark Debř. To nás bavilo, na každém kroku nějaká zajímavost jako skalní byt, zbytky přírodního divadla nebo obří muchomůrka. Dále jsme šli Náckovou roklí, kde to bylo celkem podmáčené, ale pěšky se dalo. Prošli jsme kolem různých pískovcových skal až k Pokličkám a po červené se vraceli zpátky.
Svačinu už jsme měli snězenou a po cestě ze Mšena už nebylo, kde se občerstvit. Nakonec jsme si dali zmrzlinu a limču u rozcestníku Kokořín dolina a na večeři se vrátili do kempu, kde jsme odpočívali. Celkem jsme nachodili asi 16km. Ráno jsme chtěli brzy vyjet směr Máchovo jezero, abychom se vyhnuli velkým vedrům, které měly přijít po obědě.
den 4.-5.
Ráno jsme opět zabalili, byla to čím dál větší dřina. A opravdu jsme vyjeli cca v 9h z kempu. Byl ještě chládek a trasa byla moc příjemná. Jeli jsme lesem po asfaltových cestičkách, kolem hradu Houska, dále přes Ždírec až do Doksů. Zde jsme si dali zasloužený oběd v restauraci Kočí. Tu musím doporučit, svíčková byla fakt skvělá. Pak jsme se jeli ubytovat do kempu Klůček. Překvapilo mě, že tak velký kemp nebere platební karty. Zaplatili jsme jen jednu noc, i když v plánu byly dvě. Doplatit se dá vždy.
Bylo zde fakt plno, zřejmě i proto, že byl svátek 5. 7., našli jsme místečko na rovince v borovicovém lese. Kemp byl opravdu hezký, chráněný stromy, plný stánků s občerstvením a několika budovami se sociálním zařízením. Teplé sprchy fungovaly na dvacetikorunu - výhoda, že nemusíte shánět žetony, ale mít v peněžence dvacku byl občas taky problém.
Pak jsme vyrazili na pláž, šli jsme kempem dozadu, kde se dalo k pláži dojít. Bohužel je placená, takže i ve 2 odpoledne jsme vysolili za plné vstupné. Když jsme našli místo na pláži, docela se zatáhlo a pofukovalo, každopádně i tak jsme se vykoupali. Bohužel voda byla celkem plná řas a žádné příjemné koupání to nebylo. Ale ve stánku měli dobrý pivo - Cvikov. Byli jsme tedy na straně nejblíž kempu.
Po odpoledním odpočinku jsme ještě vyrazili k lunaparku, který byl pěkně před kempem, aby ho žádné dítě nepřehlédlo. Vcelku tam nikdo moc nebyl a tak jsme ani neviděli atrakce v akci. Holky si vybraly nejprv autíčka, pak break dance a nakonec je lákal Extreme. Byly to takové vagónky, předpokládali jsme, že se budou točit dokola. No pán se smál a věděl proč. Atrakce měla rameno, které se zvedlo a rázem z toho bylo ruské kolo v rychlejší variantě hlavou dolů. Doufala jsem, že se mi vrátí živé a pak jsme šli opět ke Kočím na menší večeři. R. ani neměla moc hlad po tom zážitku.
Zde nás obsluhoval mladý brigádník, takže poté, co jsme strašně dlouho čekali na palačinky jsme zjistili, že objednávku zapomněl zadat. Ale byl moc milej, moc se snažil a hrozně se styděl. Byli jsme na něj hodní.
Pak už jsme se šli jen projít k hlavnímu vstupu na pláž. Tam se nám líbilo víc a druhý den jsme zamířili rovnou sem. Po noci plné pařby německé mládeže jsme si nejprve dali snídani na dece, pro kterou jsem zajela na kole do nedalekého Lidlu a šli odpočívat na centrální pláž. Na to, že bylo 6.7. tam bylo poloprázdno. Opět pofukovalo, ale bylo vcelku příjemně. Do vody už se mi moc nechtělo, tak jsem si četla a holky bavilo zahrabávat tátu do písku. Ten by mohla závidět lecjaká pláž u moře.
Den jsme si užili, v dosahu bylo jídlo, toalety i zmrzlina.
Návrat do kempu byl jak do jiného světa, většina lidí odjela a bylo tu fakt prázdno. Po celodenním odpočinku jsme dostali chuť popojet o kus dál. Cílem byl kemp Nedamov, který měl jednu z nejlepších recenzí a já ho chtěla zkusit. A stálo to za to.
Cesta byla pouze 11km a nebyla nijak náročná, ale hladové děti už úplně spokojené nebyly. Cesta vedla asfaltem polema, vesnicema i lesem. Do kempu jsme dojeli kolem 19h. Nejprv jsme postavili stan a pak zamířili rovnou do místního občerstvení s výhledem na Černý rybník, kde i vařili. Naobjednali jsme si večeři a byli spokojení. Přijeli jsme ve středu a zrovna měli letní kino, takže jsme si večer dali "Tajemství staré bambitky 2" ve spacákách a užili si pohádku. Večer jsme zalehli do stanu v klidném a tichém rodinném kempu a krásně se vyspali. Bylo tam tak skvěle, že ani nemáme fotky. Jednou se tam určitě vrátíme na dýl.
den 6.
Ráno jsme opět zabalili, byla to čím dál větší dřina. A opravdu jsme vyjeli cca v 9h z kempu. Dle předpovědi mělo od rána pršet a my jsme chtěli zmoknout co nejméně. Pro cestu bez aut, kterou máme radši, jsme jeli cyklostezkou, která vedla velkou část v lese. To se nakonec zdálo jako super volba. Pršet začalo hned poté, co jsme vyjeli. Naštěstí to nebyl žádný slejvák, ale jen drobný vytrvalý déšť. V lese jsme ale byli hezky schovaní stromama a s nepromokavýma bundama se to vcelku dalo.
Tak nějak skoro bez zastávek jsme dojeli až do Mělníka kolem druhé odpoledne. Tam jsme trochu pobloudili na obchvatu, kterému jsme se chtěli vyhnout, ale neúspěšně. Pak jsme vzali za vděk první hospodě, na kterou jsme narazili. Byla to Pizzerie Mex. Pod střechou a zároveň venku, takže paráda pro mokré cyklisty. Výborně jsme se najedli a přemýšleli, co dál.
Původní plán byl přespat opět v kempu, jako první den. Nikomu se ale nechtělo vybalovat stan. Holky chtěly za Micinkou a tak bylo rozhodnuto. Odpočinutí jsme jeli domů. Pršet už přestalo a byla to jen rovinka. A tak jsme po 35km v dešti nastoupili na dalších 30km domů. Cesta byla úplně napohodu, dojeli jsme kolem páté do Kralup, kde jsme si ještě dali kafe (zákusky neměli) a večer už byli doma.
Tento výlet byl sen mého muže a myslím, že jsme si ho nakonec užili úplně všichni. Parádní dobrodružství, minimalistické zabalení a spousta kilometrů v nohách. Jednou to zas musíme zopakovat.
Celá trasa:
