Roadtrip po Evropě 17.6. - 7.7.2023 - část druhá

 

Týden od úterý 20. června do úterý 27. června 2023

Kolem 20h večerní jsme dojeli do cíle - do kempu Camping Castell Montgrí. Jelikož byl příjezd možný snad až do půlnoci, nijak jsme nespěchali. Ovšem už to samozřejmě bylo složitější. Pán na recepci si opsal naše doklady a otevřel nám závoru, která byla na spz, pak jsme šli k mobilhomu Lifestyle holiday agentury, kde jsme si museli zavolat na telefonní číslo. Ovšem slečna přijela do pár minutek. Přidělila nám domeček na nejvzdálenějším místě v kempu a samozřejmě nejvíc do kopce (i když takových míst bylo v kempu asi hodně). Mobilheim byl ovšem super prostorný i vybavený, čekalo na nás víno a voda jako pozornost. Měli jsme krásnou terasu i venkovní plynový gril. Ráno bylo ještě potřeba, jít se zapsat na recepci kempu. 

Mobilheim je skvělý v tom, že máte dům bez sousedů, teda sousedních zdí. Ovšem nikdo v okolí nebyl nijak hlučný, kromě servisního domku, který byl hned vedle našeho domečku, kam každé ráno najížděli a odjížděli pracanti kempu. Nejhorší bylo asi neustálé startování aut. I když paní z holandska odnaproti jim mohla slušně konkurovat, ta jezdila autem asi i k bazénu :-) A ani v neděli nebyl klid. 

výhled z terasy na pracanty

Každopádně zas tolik času doma jsme neplánovali, tak nám to bylo tak nějak jedno. První den jsme se hezky vyspali, šli se zapsat a obhlídnout kemp, tak jsme k moři vyrazili až odpoledne. Využili jsme k tomu kyvadlovou autobusovou dopravu, kterou zajišťoval kemp. Každých 30 minut pendloval autobus k pláži a zpět. Bohužel jen asi do 18hodin. My jsme to zkusili dvakrát. Podařilo se nám i nechat si bus ujet těsně před nosem. Pak už jsme radši jezdili autem, a nadávali jsme si, že jsme se snažili být ekologičtí, protože časová úspora to byla veliká. 

Pláž k večeru ve všení den

Městečko L'Estartit má asi svou slávu už za sebou, každopádně nám to vyhovovalo, komorní služby na pláži (rozuměj sem tam stánek a málo lehátek) a všichni na svých dekách se svými slunečníky. Písečná pláž táhnoucí se několik kilometrů zaručuje, že místečko se vždycky najde. My se posouvali každým dnem dále od centra. To ale také z důvodu, že jsme zrovna stihli hudební festival Festa de Sant Joan, takže pódium na pláži a muzika do noci zaručena. Také ale hodně lidí v centru na pláži. 

Pláž v l'Estartit a pódium na festival

Celkem jsme si ustálili režim, že ráno hezky na chvilku na travnatý palouk k hlavnímu bazénu, kde jsme se osvěžili a zahráli si karty. Pak oběd doma a siesta, kdy jsme hráli buď Uno flip nebo Jambo, případně další deskovky. K moři to pak vycházelo třeba až kolem 15-16h, kdy sluníčko trochu zalezlo a my vlastně už ani nepotřebovali stínění. Takže postupem týdne jsme z plážového stanu a slunečníku redukovali na jen stan, jen slunečník a nic. Ono totiž i docela pofukovalo a honit slunečník po pláži nám jako zábava moc nepřišlo. Občas nepomohla ani vychytávka na zátěž v podobě petky plné vody. Španělské moře nám přijde hezky divoké, opět jsme měli téměř denně vlny, ale takové akorát na blbnutí. A taky jsme na pláži přečetli knihu, dokonce celou!

Naše polední siesty

Samozřejmě jsme pokaždé i prozkoumali část rozlehlého kempu. U hlavního bazénu se dalo být chvíli ráno, k večeru už voda byla cítit spíše jako opalovací krém (ten chemickej bléé). Byla tam restaurace i pódium, kde večer probíhala zábava pro děti, dokonce jsme stihli i koncert kapely, která hrála rockové hity mého mládí. To když jsme šli hrát ping pong, který je také v této oblasti, stejně jako fotbalové i basketbalové hřiště. Děti z kempu tam byli neustále.

Hlavní bazén

Večerní zábava u hlavního bazénu

Spodní bazén se skluzavkama měl omezenou provozní dobu, respektive ty skluzavky, takže pouze 11-18h. Byli jsme tam jedno dopoledne a pak už se tam nikomu nechtělo. Byl tam také bar a pizzérie, ty jsme ale nezkoušeli.

Třetí bazén byl až nahoře v lese a ten zas byl jen do 18h, takže jsme ho několik dní nestihli otevřený a až téměř poslední den, jsme tam cíleně šli. Bazén je krásný, malinký a přecpaný. Je tam také bar, jako u všech v kempu. Dlouho jsme tu nepobyli, ale výhled je odtamtud moc pěkný. 

bazén La Bassa

Další službou byla třeba prádelna. Tu jsme museli využít, i když raději bych si vyprala sama za žeton, než dávat svoje spoďáry nějaké paní. Když k tomu připočtu, že z prádelny jsem ještě musela jít zaplatit na recepci (kus odtud) a s papírkem jít teprve s prádlem, tak jsem fakt nadšená nebyla. Další kroky navíc v tomhle obřím kopcovitém kempu. A to celé za 10 euro. Sušičku za 8 už jsem raději vynechala.

Obchod v kempu měl základní potraviny i ostatní věci. My ale jezdili na nákup do Lidlu, který byl kousek a ceny byly samozřejmě mnohem přívětivější. Hned naproti byla i benzínová pumpa za ceny jako u nás.

Jeden večer jsme se šli podívat do městečka na promenádu, restaurace byly plné, obchůdky otevřené. My si dali jen výbornou zmrzlinu v Gelato Pensato. Mňam. A pak šli podél moře až na konec Passeig Molinet, kde byl krásný výhled jak na ostrovy Illes Medes, tak na krásné moře pod námi. Šli jsme to celé pěšky z kempu, nenachodili jsme si myslím víc jak 8km.

Celá dovolená zde proběhla tak nějak mimochodem a ani jsme se nenadáli a utekl týden. Vlastně jsme ani jednou nebyli v baru třeba na pivo (ale myslím, že se nám prostě jen nechtělo furt do kopce, z kopce v tom vedru). Vystačili jsme si naprosto s grilem, zeleninovými saláty a plechovkama Estrelly. 

V úterý ráno se budeme přesouvat směr Barcelona. Ale nejprv musím uklidit mobilheim. 

PS: Nikdy nešetřete na úklidu :-)

Roadtrip po Evropě 17.6. - 7.7.2023 - část první

A je to tady...

Od ledna jsem plánovala tuhle cestu, splněný sen. Zabralo mi to mnoho hodin plánování, spoustu volného času, dát všechno dohromady. Načíst asi milión recenzí, změnit už vymyšlený plán, protože recenze se zhoršily. Ale všechno vyšlo. A já tu teď o tom můžu napsat. 

Jsem svobodná duše a potřebuju rozlet, prozkoumávat nová místa. Miluju španělštinu a ve Španělsku jsem byla zatím jen jednou a tak to chci změnit. Hledám teda cíl blízko Barcelony, který bude u moře a zároveň ne úplně turisticky oblíbený. V jedné facebookové skupince nabízí paní apartmány v L'Estartitu. Poptávám cenu, ale přijde mi zbytečně drahá. Každopádně na mapě nacházím kemp. Je velký a má několik bazénů. Nikdy jsme ještě v takovém nebyli a holky už jsou velké, už si dokážou užít 'atrakce'. Mobilheim v kempu stojí stejně jako apartmán, cca 19 tisíc na týden. Hledám na bookingu a nacházím ho za zhruba 13 tisíc. To už je přijatelná cena. Máme teda cíl a od toho se odpíchnu. 

Dalším cílem je jednoznačně Andorra. Protože miluju hory a jezera. A když už budem poblíž, tak tam rozhodně musím zajet. 

Chceme poznat i francouzské azurové pobřeží. Volím teda dražší cestu přes Švýcarsko a Itálii. 

Po cestě domů je neodolatený Carcassonne a město Annecy, kterému se přezdívá francouzské benátky.

No a jelikož jsem zrušila naplánovanou dvoudenní zastávku v Salou a Portaventura Parku, kde jsou špatné recenze na velké řady v zábavním parku, obměnili jsme plán na největší německý Europa Park ve městě Rust , který je přímo na trase domů. Protože kdo chce místo zábavy stát ve frontě?

den první - sobota 17. června 2023

Vyjíždíme asi v půl páté ráno. Chceme hladce projet Mnichov. A protože v zimě, po cestě do Itálie jsme tam trochu zakufrovali, volíme brzký ranní odjezd. Cesta příjemně utíká a my míříme do našeho prvního cíle - kemp u jezera Lago Maggiore, švýcarská část blízko města Locarno. Původně jsme chtěli spát už u Bodamského jezera, ale nakonec jsme chtěli jet delší část první den, kdy jsme nejčerstvější. 

Měli jsme naplánováno kolem 800 km a cestu kolem 9 hodin. Dálnice ve Švýcarsku vedla vyskoko v horách i okolo 2000 m.n.m., ale hrozně jsem ji ji užívala, vyšlo na mě řízení a to bylo parádní, kochat se okolím.

Kemp jsem měla předvybraný, ale je jich tam tolik, že by jistě měli místo všude. Nakonec jsme vybrali kemp Tamaro. Cena za noc ve stanu byla 60, 60 franků. Ale ty služby. O takhle luxusním kempu si v Čechách jen můžeme nechat zdát. Krásné a čisté sociálky včetně toaletního papíru a teplé vody. Konkrétní místo pro stan, které nás na recepci poslali si vybrat! Prostě nám dali mapku a ukázali, v jaké lokaci vybírat, pak jsme si vybrali a teprve šli zaplatit. Na místě je přípojka na elektřinu a kohoutek s vodou. Jak pohodlné. 

A co je nejlepší, to je lokalita. Nádherné jezero, už v červnu teplé, obklopené vysokýma horama. Půjčovna šlapadel a možná něco víc, ale to jsme nezjišťovali. Nám stačilo tam skočit a užívat si koupání, po dlouhé cestě. Bylo tu i molo na skákání, prostě krása. Škoda, že jsme tu je na jednu noc.

dálnice ve Švýcarsku

Lago Maggiore

den druhý a třetí - neděle a pondělí 18. a 19. června 2023

Ráno jsme zabalili, trvalo to o poznání déle, než jsme plánovali, a vyrazili na další úsek směr Azurové pobřeží. Cílem byl kemp Vieille Ferme poblíž Antibes. Cesta kolem 5,5 hodin a 430 km. 

Cesta přes den je dlouhá a úmorná, ale přejet ze Švýcarska do Itálie přes hory je zábava, vysokohorská. Itálií jsme projeli po dálnici, jejich odpočívadla jsou šílené a čerpací stanice ještě víc (a nebo jsme vychytali tu nejhorší ze všech) - samoobslužná pumpa, které nefungovaly automaty a tak na konci byla jedna bouda na placení asi pro 6 stanic a pán těžce nestíhal, nervózní řidiči troubí, že chtějí také natankovat a vy blokujete stojan, protože ještě musíte zaplatit. Autogrill ve staré budově možná ze sedmdesátek, kde prodávají předražený kousek pizzy za 7 euro. No nebyl to moc fajn zážitek. Ale kafe oni umí snad všude. I když na italy měli až moc velký kelímky. 

Do Nice, které jsme měli v plánu navštívit jsme dojeli až okolo 16 hodiny. Parkoviště v centru, které jsem vybrala, bylo už zavřené pro nepředplatitele, ale hned vedle bylo u přístavu další v podzemní garáži. Já už o něm věděla, jen jsem ho předtím nemohla najít na mapě. Každopádně to bylo fajn, ve vedru parkovat v podzemí. Cena 2,60 eur na hodinu v centru města byla ok. Stejně jsme tu nemohli zůstat déle než 2 hodiny, protože kempová recepce má otevřeno jen do 19h. 

Vzali jsme to teda hopem. Měla jsem načtené, že nejlepší je vyhlídka z kopce parku Colline du Chateau a taky, že tam jede bezplatný výtah. Skvělá volba, když vás tlačí čas. Sice jsme stáli řadu asi 10minut, ale jinak bysme se tam škrábali o poznání déle. 

Z kopce byl opravdu nádherný výhled, jako bonus tam byl vodopád, osvěžující v tom vedru. Pak jsme se vydali už pěšky dolů, že projdeme pár uliček ve starém centru a pak jsme to stočili k moři. Je opravdu průzračně modré, ale pláž jsou velké kameny a úplně si tu nedokážu představit týdenní dovolenou. Navíc těch lidí. 

Po cestě k autu jsme si vyfotili nápis I love Nice. Číhala jsem až odběhne fotící se osoba střídající druhou, takže na fotku máte tak vteřinu, jinak je tam fronta.

No, pokoukání pěkné a jsme rádi, že jedeme ještě o kousek dál. 

Cesta z města je šílená, francouzi jedou zleva zprava neřeší pruhy, neřeší, že vás zablokují a ještě vás vytroubí. Neskutečná bezohlednost v řízení. Úplně nám v tu chvíli pokazí náladu. Ale nějak se vymotáme a jedem radši na dálnici.

Kemp v Antibech je schovaný v uličce u přírodní rezervace. Tempo ubytování je vcelku pomalé, paní na recepci jde s každým ukázat mu jeho místo a případně aktiovat elektřinu na sloupu. Před námi naštěstí byl jen jeden pán. Zjišťuju, že jsem si nerezervovala elektřinu a paní mě varuje, že na náš vařič těch pár ampér nebude stačit a musím zaplatit dražší cenu za silnější jistič. Uvařit večeři z pytlíku nás tedy stojí 11 euro na den. No jelikož jsem už při bookingu zaplatila noc navíc, abych mohla rezervovat místo dopředu, začíná to být dražší, než jsem doufala. 

Kempovací místa jsou opět na rezervovaném place se stojanem na elektřinu pro 4 místa a kohoutkem s vodou. Místa jsou pod stromy, stíněná od slunce. Sociální zařízení jsou společná pro muže i ženy. Občas je to výhoda, občas nevýhoda, ale vlastně je to jedno. Opět je zde toaletní papír (i když před kabinkami) a teplá voda, sprchy v zavírací kóji. Na sprchování jsme dostali náramek s chipem, na kterém každý měl nabity dvě sprchování na den. 

Schválně jsem vybírala kempy s bazénem, abychom se mohli smočit. Je to fakt výhoda. I když při příjezdu už byl bazén zavřený. Bylo otevřeno do 18 hodin. Ale je tu hřiště na petanque a dva pinpongové stoly. Také samoobslužná prádelna, kterou nepotřebujeme ještě použít. 

V noci strašně křičí různá zvířata, ale je to uspávací. Je vedro, ale v noci se příjemně ochladí.

Ráno se vydáváme na pláž přímo v centru Antibes. Mám opět vyhlédlé parkovací místo na parkovišti Parking du Ponteil. Dá se tu parkovat maximálně 5 hodin, takže platíme plnou palbu 5 eur, v 9 ráno je ještě dost volného místa. A přesouváme se na stejnojmennou pláž Plage du Ponteil.

Jdeme až na druhou směr od parkoviště. Je tu jemný písek a oproti té blíž k autu také stánky s občerstvením. Ceny nejsou nijak hrozné. Postavíme stan, koupeme se, je krásně sluníčko. Na oběd si dáme ve stánku výbornou bagetu s pestem a mozarellou, hranolky i palačinku a pomalu balíme.

Odpoledne se ještě stavíme do Lidlu, který je kilometr od kempu a nakoupíme na večeři a snídani. 

Koupeme se v bazénu a odpočíváme na zítřejší přejezd do Španělska. 

Ráno při odhlašování a placení mě paní moc potěší, že mi neúčtuje tu rezervovanou noc navíc a tím se mi dorovná účet za elektřinu. Je to fajn a dvě noci nás nakonec vychází na 110 eur.

den čtvrtý - úterý 20. června 2023

Ráno to balíme a míříme směr L'Estartit. Po včerejší zkušenosti na silnicích už se nám ani nechce zajíždět na původně plánovaný Cannes. Navíc je to tu vcelku plné a tak po cestě naplánuju Montpellier, který je bez velké zajížďky, než by byla třeba Marseille. Ještě v autě stihnu vygooglit, kde zaparkujem a jak funguje jejich systém park+tram. V odkaze jsou všechna obsažená parkoviště, jen je potřeba nechat si stránku přeložit googlem. 

Parkujeme v Parking Circé Oddyseum - obchodní centrum s parkovištěm blízko Ikei. Je to opravdu jednoduché - rovnou zaplatíte parkovací lístek s cenou 5 eur a všichni z auta na lístek můžou cestovat tramvají přímo do centra. My jeli na zastávku Comédie, která je přímo na náměstí Place de la Comédie. 

Tady jsme viděli krásnou budovu Opera Comedie, prošli jsme uličkama centra až k bráně Porte du Peyrou. Odtud jsme šli ke katedrále St. Pierre, kde jsme byli překvapení jednoduchostí (gotika) a pokračovali k zahradám Jardin des Plantes. 

Po cestě zpátky jsme si dali výborné palačinky v Café Amor v ulici Rue de l'Aiguillerie. Skvělý číšník, který nás usadil venku a pomáhal s překladem do angličtiny. I kdyz google překladač je perfektní pomocník. Holky dostaly jako pozornost při čekání kopeček zmrzliny, kterou jinak prodávali za 2,50. No paráda. 

Pak už jsme vyrazili dál směr Španělsko a kolem 20 hodiny dorazili do kempu Castell Montgrí. 

Opera Comedie

Porte du Peyrou

Saint Pierre

Jardin des Plantes

Krkonoše - srpen 2022

Letos jsme se rozhodli zůstat na léto v čechách. Všichni vyráží na dva roky rušené zahraniční dovolené, tak my posedíme tady. Nebudu lhát, moře nám chybělo všem. Ale u nás je to taky krásný.

Už v době zákazu za covida jsem si vyhlédla ubytování u těch, kteří nedělili společnost na ty s tečkou a bez tečky. Měli jsme zajednán apartmánek  s parádním výhledem v Horní Malé Úpě na úplné hranici s Polskem. Ty Sudety mám prostě ráda. 

Poučení pro příště, neplánujte dovolenou ihned poté, co se děti vrátí od babičky. Bohužel dětma prolétla nějaká sračkoblička a V. jela na dovolenou ještě ne úplně v pořádku. 

den 1. 

Jelikož V. ještě nebyla ok, pozměnila jsem plán a šli jsme jen po nejbližším okolí. Dítko odpočívalo na apartmánu a my se vydali na cestu jen ve třech. V informačním centru jsme si vyzvedli arch na obkreslování bodů z pohádkových tras, které jsou tady v okolí a vyrazili na cestu. Začli jsme po žluté značce. Cesta vedla příjemnou asfaltkou z kopce až do Eliščina údolí, kde jsme si nastoupali loukou až ke Kostelu, což je taková křižovatka, kde se spojují snad všechny stezky v okolí. Ještě jsme nestavěli a pokračovali po žluté dál až k rozcestníku Nad spáleným mlýnem. Cesta byla stále asfaltová, tentokrát už lesem. My ty asfaltky moc nemusíme, ale ty znaky do pohádkového archu jsme potřebovali nasbírat. 

Dál jsme šli po modré na Emminu cestu, došli jsme až na Cestník, kde jsme dali sváču a vrátili se směrem ke Kostelu. Zde jsme si dali  pozdní oběd za ceny horší jak na václaváku a pak se po modré kolem sjezdovek vrátili až do Horní Malé Úpy, kde už se nás nemohla dočkat V. 

P.S. Ta frustrace, když dítěti objednáte borůvkový knedlíky za 250Kč a ony jsou jiný a dítko se jich ani nedotkne. 

Cestník

Občerstvení u Kostela

Výhledy po modré na náš apartmán

den 2.

Tak V. je líp a jde s náma. V plánu jsou Portášky a zpět. Ale... bylo tak krásně, sluníčko, teploučko, krásná příroda. Výlet začal nevinně sbíráním pohádkových značek - takže jsme šli kolem říčky luční cestičkou po zelené naučné až ke kostelu, kde jsme pokračovali na kolečko pohádkové cesty. 

Ta byla sice zavřená, ale řekli jsme si, že určitě projdem. A taky že prošli. Zřejmě probíhalo kácení, ale dnes ne. Propsali jsme značky a vrátili se ke kostelu. Tentokrát jsme nejedli na hlavním drahém stánku, ale poodešli po modré do restaurace Sokolí boudy, kde jsme se posilnili polívkou na zahrádce. 

Pohádková stezka

A pokračovali jsme směr Spálený mlýn. To vedla asfaltka. Od spáleného mlýna jsme stoupali po červené Pěnkavčí stezce lesem. No dali jsme si, ale výhledy krásný. Naproti jsme viděli chalupy na louce a věděli jsme, že tam se jindy taky podíváme. Teď jsme ale došli až na Portášky, kde jsme snědli sváču a občerstvili se. Je tu krásná herní krajina s prolézačkama. R. nadšená to proběhla s tátou. V. už je na to velká a tak odpočívala na opalovacích paletách. Jo se mnou samozřejmě. 

výhled na Šímovy chalupy

Portášky

Pohoda

Jako bylo krásně a ta Sněžka byla taaak blízko. V. se moc nechtělo, ale co bych to byla za matku, kdybych se hned chtěla vrátit. Jemně jsem ji přesvědčila, že to s lanovkou bude jednodušší. Došli jsme tedy až na Růžohorky, kde proběhlo kafe a borůvkový koláč a lanovkou jsme se vydali na Sněžku.

Růžohorky

Vyjet na Sněžku později odpoledne má své kouzlo. Už tam není tolik lidí a rozhled byl nádherný. Bylo cca 17h, když jsme vyrazili na cestu zpět směr Horní Malá Úpa po hřeběni. To jsme šli sami a byla to nádhera. Takhle Sněžku vůbec neznám a jsem ráda, že jsem ji mohla takhle poznat. Děti byly unavené, ale je to přece z kopce... no ano, ale dlouhý to je. M. je lákal na občerstvení na Jelence, ale přišli jsme pozdě a bylo už zavřeno. A tak jsme pokračovali po žluté dolů na apartmán. Po cestě jsme ale potkali Hepnarovu boudu. Taková nenápadná chaloupka, kam M. kdysi jezdil s rodiči, když byl malý. Dnes má chalupu mladý pár a dole je občerstvení, takže jsme si mohli koupit výbornou polívku a pití. Hladoví jsme se nadlábli a unavení se vrátili na apartmán. 

Dneska to bylo náročný, ale nádherný.

Prázdná cesta ze Sněžky

I na nošení došlo

 

den 3.

Třetí den jsme pojmuli odpočinkově a vyrazili jsme do Jeleni Gory do termálů. Není to sice nejlepší nápad, koupat se v horkých bazénech v létě, ale co už. Areál není velký, venku je tobogán a trojitá skluzavka a bazény, propojené s vnitřkem. Tam je pak druhý tobogán, a vodní prvky. Každopádně i tak jsme tam dokázali strávit vlastně celý den.

Jediný problém tu bylo jídlo. Jeli jsme nalehko, že si svačinu koupíme, ale jediný stánek uvnitř prodával pouze polské zapiekanky a to ještě nějake polotovary, kukuřici a možná polívku. Venku byl stánek s gyrosem, který otvíral později, ale nic jiného než gyros tak opravdu nebylo. Takže dítko s podrážděným žaludkem radši hladovělo. 

Den jsme si ale užili, váleli se na lehátkách a hráli karetní hry. 

Po termálech jsme jeli hladoví do nedalekého Lidlu a byli nadšení z polských cen. Jo za pár kaček hodně muziky a konečně jsme poobědvali - lidlovské sushi. 

My s M. jsme si šli navečer ještě zaběhat, jako správní nadšenci a těšili se na zítřejší procházku.

Terme Jelení Gora

den 4.

Dneska jsme vyrazili posbírat poslední razítka pohádkové cesty. V plánu byla hřebenovka kolem hranic. Začli jsme na pomezkách od parkoviště, kde jsme našli červenou cestu Bří Čapků. Užívali jsme si cestičku osamotě na loukách i v lese, sbírali borůvky a došli opět k Cestníku, kde jsme byli už první den bez V., aby i ona si mohla obkreslit chybějící obrázek. Tam jsme to stočili směr Lysečinská bouda, kde jsme se naobědvali. Ani jsme nečekali, že tu něco bude, takže jsme si řízek a zmrzlinu fakt vychutnali. 

Posilněni jídlem jsme vyrazili po zelené na stezku Ing.Jiřího Nováka. Dneska už vím, že je to součást Stezky českem, kterou jsem nedávno objevila, takže už máme kus projitý, ani nevíme. Klid. Samota. Borůvky. Hraniční kameny. Tak se dá popsat cesta a tak to máme rádi. Po cestě jsme stihli i pauzu na sváčá a pár her karet. Ale pak už jsme spěchali do infocentra, abychom si vyzvedli odměnu za nasbírané obrázky. 

Zbytek dne jsme strávili na terásce čtením a kávou. Barborka má fakt úchvatné výhledy.

PS. Jo a nejlepší zmrzku mají na Hradečance, točenou.

den 5.

Ve čtvrtek jsme si dali volno. Prostě jsme se váleli kolem apartmánu a užívali si každý svou zábavu jako čtení nebo hraní počítačových her. Dovolená je přece o pohodě.

den 6.

Na poslední den jsme si naplánovali, že chceme vidět Šímovy chalupy. A aby to bylo zábavnější, chtěli jsme to vzít na koloběžkách. Dvou. A taky děcka trošku protestovala. Vyrazili jsme klasicky ke kostelu, tentokrat opět po pěšině pohádkové stezky, kde zárověň vede cyklostezka. Neuhýbali jsme ale do Eliščina údolí, nýbrž jsme jeli dál podél řeky až k hlavní silnici. Po té jsme museli chvilku jet, než jsme narazili na vyhlídlou pěšinu v lese (blízko parkoviště Tonovka), která vedla k Šímovým chalupám. 

Lesem už jsme do kopce koloběžky samo vedli, ale ušetřili jsme nožky o pár kilometrů, které jsme popojeli od apartmánu až k lesu. Nejprv jsme v lese narazili na Tonovy domky. Je to domeček zastrčený v lese s šindelovou střechou. Po obhlídce jsme se vydali dál, narazili jsme na seník u rozcestí, kam jsme se od Šímových chalup měli vrátit, tak jsme tu zamkli (na co, haha) kolobky. Odtud jsme pokračovali pěšky až na louku, kde byly chalupy. Je jich tu několik v prudkém jižním svahu Jelení hory. Chtěli jsme se přiblížit, ale zrovna tam byl pán majitel, tak jsme se zas otočili, kousek dál na louce posvačili a kochali se výhledem. 

Tonovy domky

Šímovy chalupy

Pak jsme se vrátili pro kolobky a pokračovali směr Doubravův vodopád. Ten jsme prozkoumali a kolem Žacléřských chalup se vrátili po žluté značce (pod Jelenkou) opět zpátky do Horní malé úpy, stejnou cestou, kterou jsme šli pár dní zpět ze Sněžky.

Doubravův vodopád

Po návratu jsme ještě vyrazily s R. pro borůvky v okolí a udělali si vafle s borůvkama a šlehačkou, které jsme snědli na terase.

den 7.

Poslední den se holkám nikam nechtělo a tak jsme je nechali a vyrazili jen s M. na borůvky směr les centrálního parkoviště, kudy jsme šli čtvrtý den. Užili jsme si pomalé dopoledne a nasbírali velkou dózu borůvek. 

Kolem oběda jsme vyzvedli holky a vydali se na oběd do pivovaru Trautenberk. Dali jsme si vegetariánská jídla, ale to nešlo nevyzkoušet - kroupy, čočka a kozí sýr nebo tofu salát. Holky zůstaly víc při zemi. Pochutnali jsme si moc a přečkali zde i déšť, který se kolem prohnal. Nakonec dne už jsme jen odpočívali a ráno vyrazili domů. 

Kroupy, čočka a kozí sýr

Úlovek borůvek