ŠPANĚLSKO - MALAGA - FUENGIROLA - dovolená, část 3.

Naše "super" ubytování si jakž takž sedlo (člověk se přizpůsobí čemukoli) a dovolená začíná.

První den natěšení vyrážíme na pláž. Cestu nám tak nějak poradila Babi. Jdeme kolem psí pláže a usazujeme se na první pláži s názvem Playa El Ejido poblíž hotelu IPV. Mají tu v nabídce lehátka k pronájmu za 5 EUR kus. Lehátka využíváme po celý pobyt, je to pohodlné, mají matrace. Obsluha zde nabízí pouze základní pití k zakoupení, bar zde není, stejně jako záchod. Když se dětem chce na velkou, jdu poprosit obsluhu a ti mě posílají právě naproti do IPV hotelu, ale myslím, že je to jen výjimečné řešení. Každopádně zde můžeme vidět, že jak jde o děti, jsou španělé skvělí. Na každé pláži jsou sprchy, toto moc oceňuji.

Odkládáme bágly a vrháme se do moře. Ha. Jak jsme překvapení, když je na přelomu července a srpna fakt ledové. My jsme celkem otužilí a i si zaplaveme. Ostatní se ale spíš jen zdržují u břehu a máčí si nohy. Na pláži je písek, který směrem k moři postupuje v kamínky a mušle, takže (nejen) děti mají o zábavu postaráno a staví si hrady z písku.

Další den to bereme z domu směrem na obchodní centrum, kudy scházíme k moři víc směrem od centra. Pláže tu už vetšinou mají restaurace, u kterých vždy funguje i záchod. Sprchy nacházíme standartně každých pár metrů od sebe. To objevevujeme Bikini Beach, kde pak už trávíme čas u moře celý pobyt. U lehátek nás dokonce obsluhují zaměstnanci baru. I jídlo vám přinesou až na lehátko, pokud jste chtěli. Bikini beach je moc příjemná i v tom, že zde odpočívá jen pár turistů na lehátkách a několik nejen místních pod vlastníma slunečníkama. Za "řekou" směrem do centra už jsou pláže klasicky přeplněné turisty, jak zjišťujeme později prozkoumáváním Fuengiroly. 

30. 7. 2019 FUENGIROLA

Asi čtvrtý den jdeme projít město. Babička bydlí hodně na kraji a z ruky, takže volíme prozkoumávání Fuengiroly jako celodenní výlet. Vyrážíme směr obchodní centrum Miramar. Odtud sice jezdí autobusy, ale my chceme jít pěšky. Za obchodním domem je ale celkem rušná silnice a tak to stáčíme kolem řeky. No na centrum to úplně není. Musíme dojít až k moři k mostu a tam to zas otáčíme zpět směr mezi domy. Hledáme hřiště s lodí. Mapy.cz nezklamaly a brzy jsme u hřiště. Ráno nikde nikdo. Holky si pohrály a jdeme dál. V podstatě v mapách hledáme další hřiště směrem na Bioparc a vlakové nádraží. Celé město je protkáno hřišti v parcích, plných vzrostlých stromů. Je tu tak příjemně i když je konec července. 

U Bioparcu se zastavujeme, ale 70eur za vstup nejsme ochotní dát. Hlavně, když vidím těch lidí a mám informaci, že zoo je celkem malinké. Tak jdeme dál, najít nádraží. Po cestě kupujeme nanuky a opět využíváme laviček a vzroztlých stromů-palem. Dojdem až k informačnímu centru, kde se schladím a kouknu na letáčky, holky zatím okupují hřiště vedle. Pak už míříme směr moře. Ale máme celkem hlad a je nám teplo, R. má slíbené hranolky, tak navštívíme místní KFC, kde na jednom menu a bezedném kelímku vydržíme téměř hodinu (no co, musíme se schovat před poledním - rozuměj cca 14h - sluncem). Ochlazení klimatizací mířímě konečně k moři. Jsou celkem vlny, které jsme doteď nepotkali. Člověk nikdy neví, jaké bude dneska moře. Muž s V. hned skáčou do vln, já se jdu převléct a než se vrátím, R. semele vlna, takže ta už se koupat nejde. Já si to také vyzkouším, taky dostanu vlnou a asi po hodině to balíme a jdeme směr domů. Po cestě jsme konečně objevili zmrzlinu a to fakt dobrou a italskou - Helados SantaLucía. Přirovanala bych ji k pražskému Angelato a cenově vyšla jako nanuk z obchodu. Co bylo k večeři už si raději nepamatuji, ale byl to fajn den. 

Další dva dny lenošíme u moře i bazénu. Přijeli jsme přece hlavně k moři. Na naší oblíbené pláži Bikini beach už jsme jako doma. Lenošení a kávička bylo něco pro mě, táta s holkama řádí v moři. Jde vidět, že je najednou srpen, lidí přibylo. 

2. 8. 2019 MALAGA - GIBRALFARO - ALCAZABA - MUZEUM HUDBY

V pátek vyrážíme na výlet do Malagy. Večer jsem prostudovala různé blogy s tipy kam jít a také šílený složitý MHD systém. Zastávky co jsou naproti sobě se totiž nejmenují stejně, autobus dělá jakoby okruh a jména dostávají např. podle obchodu, u kterého se nacházejí. Ta u vlakového nádraží se jmenuje Moreno Rivera (bus odjíždí od vchodu OC Miramar) a je cca o ulici vedle. Do Malagy jedeme vlakem. Kupujeme Bonotren na 10 jízd, vyplatí se víc a může na něj jet více lidí. Jen se musí podávat přes turniket zpátky dalšímu. 

Pohodlným vláčkem přijíždíme do Malagy. V plánu máme pevnost Gibralfaro, kam jdeme od vlaku pěšky, je to příjemná procházka nádherným parkem, po cestě je i informační centrum, kde se dá vyčůrat :) Na pevnost to není úplně cesta pro kočárky, ale je nás dost a jeden kočárek se vynést dá. Nahoře jsme zjistili, že z druhé strany vede asfalt a zřejmě jezdí i autobusy. Vstupné na hradby je pár euro a kupujeme spojenou vstupenku rovnou i do vedlejší Alcazaby. Výhled z hradeb je úžasný, v kavárničce dáme kafe a děti nanuky. Do Alcazaby musíme zpátky, směrem do centra města. Na kočárky to není a tak necháváme jednoho tatínka v restauraci dole. V pevnosti jsou krásné zahrady i vystavené suvenýry. Na historii extra nejsme, tak jen prohlížíme ale nečteme. Holky nejvíc zaujala kašna s penízky, které se snazily lovit. Těžko se vysvětluje, že je tam musí nechat a lovíme drobné, aby tam mohly přidat. 

Po prohlídce jdeme na oběd, kde nás už čeká bratr se spící neteří a pak jdeme směr Museo Interactivo de la Musica. Po cestě si ještě stihneme prohlédnout katedrálu de la Encarnation (zvenku) a potkáme museum Pabla Picassa, kam už nestíháme. V muzeu hudby je rodinné vstupné pár (cca 10) euro. Tam si děti užívají, v červených místnostech můžou hrát na nástroje, je tam vždy i video návod. Moc jsme si jej užili i my dospělí. Vše v pěší vzdálenosti.

Po muzeu už míříme směrem vlakové nádraží, cestou ještě dáme rychlé občerstvení, u kterého shlédneme zajímavý systém popelnic (zrovna jedou a vyvážejí popeláři). A pak už unavení jedeme zpět Malaga. Ve Fuengirole zkoušíme, odkud by mohl jet bus, je to cca naproti zastávce, kterou jsme přijeli a jmenuje se asi Banco Popular, svezeme se k obchoďáku a pak už jen ten kopec k babi.

Před námi je víkend a ten trávíme opět na pláži. Poslední výlet plánujeme na pondělí, doufáme v méně lidí. 

5. 8. 2019 BENALMADENA - SELWO MARINA - TIVOLI PARK

Dnes plánujeme rovnou dvě místa, neb jsou v jednom městě. Holky se moc těší na delfíny. Jedeme teda už ráno opět vlakem do Benalmadeny. Odtud jdeme pěšky do Selwo Mariny. Z obchoďáku mám kupón na slevu 4eur na osobu, tak platíme příjemnějších cca 70euro. Ovšem řada na lístky a v zápětí druhá řada na vstup dovnitř při kontrole, naštěstí jsme poslali tátu stát do řady už když jsme čekali na pokladně. Lidí je tu mraky. Zoo je malinkaté. Přicházíme akorát na začátek představení s delfíny, které je asi 3x za den. Jsme trochu z úhlu, ale nevadí, užíváme si představení. Pak se jdeme projít po parku, stojíme řadu na vstup do klece na opičky, než se dostaneme na řadu, tak ve vedru půl hodiny v řadě nic moc. Ale opičky jsou pěkné. Dál jdeme projít tučňáky, kde je to malinké a smrdí to. V Praze máme hezčí pavilon. Ještě se nám celkem líbí v Los Tropicos. Dáme sváču na lavičce a jdeme znova na delfíny. Tentokrát s předstihem a vybíráme lepší místa. Podruhé si představení užíváme a pak už park opouštíme. Moc lidí na jednom malém místě a to nemáme rádi. 

Měli jsme v plánu zchladit se v parku poblíž, ale v Benalmadene je prostě šílené vedro i v parku pod stromy. Máme s sebou plavky a tak se jdeme vykoupat k moři. Našli jsme místo pod palmou, jdeme na chvilku do moře a zas to balíme. Blíží se otvírací doba Tivoli parku. Zábavný park s kolotoči všeho druhu. Zpátky je to do kopce, přicházíme těsně po otevření a řada už je veliká (ano, i v pondělí). Lístky jsem si koupila už na pláži přes mobil - Supertivolino ticket online za 20eur na osobu - a tak stojíme jen jednu cca 20min řadu, kde díky online ticketu dostaneme rovnou náramky. Bratr s rodinou dorazili později, kupovali na místě a je to řešeno tak, že vám prodají nejdříve vstup za 7eur a pak musíte stát druhou řadu na nákup náramku. Měli také 2leté dítě, které sice neplatí vstup, ale atrakce už platit musí, takže koupili rodinný ticket. No ale hodina zabitá jen na stání. 

Dál si ale park moc užíváme. Jsme limitováni posledním vlakem, který jede okolo půlnoci a opravdu jsme jím nakonec odjížděli. Děti jsou neúnavné a atrakce přímo žerou. Uvnitř se už opravdu platit za nic nemusí. Jen se stojí řady na atrakce, celkem se to dá. Dětí nejoblíbenější atrakcí je Twister. Ale procházíme skoro všechno. U hlídání se prostřídáme, abysme si to užili i my dospělí. Já jsem nejvíc nadšená z vodních klád, už při dlouhém čekání vidíme, jak se lidi vrací mokří, jdeme teda do plavek, pláštěnku za 1euro nekupujeme, to by nebylo akční. Doporučuji ale absolvovat ještě za sluníčka, než se setmí, aby člověk rychle ji uschnul. 

Zpět do Fuengiroly dojíždíme něco po půnoci a vyrážíme pěšky k babičce, nevím proč vlastně, taxi jsme minuli a vyrazili na noční 2,5km cestu k babi. Přicházíme cca v půl 2 ráno. Ale spokojení. Děti ráno spí za odměnu snad do 11h. Další ráno trávíme u bazénu a odpoledne poslední pláž, zítra brzo ráno odjíždíme. Babička nám opět zamluvila taxi. 

Takhle jsme si užili první Španělsko. Příště radši nějaké airbnb, ale určite se vrátíme. 

ŠUMAVA NA PODZIMNÍ PRÁZDNINY 26. - 30. 10. 2019

Sobota 26. října POLEDNÍK

Dnes vyrážíme na prázdniny do Železné Rudy, hotelu Belveder. Ještě před nástupem do hotelu ale plánujeme výlet na rozhlednu Poledník.
Z Prahy se cesta zase protáhla. Přijíždíme zhruba ve 12:30 na parkoviště Slunečná v Prášilech. Pohledáme mince do automatu na parkování. Přece jen stovku v drobných člověk už nenosí a automat nic jiného nebral.
Vyrazili jsme po červené do Prášil a odtud dále směr rozhledna. U Františkova mostu jsme změnili směr na zelenou značku. Děti jsme postrašili, že budou muset brodit řeku, můstek je pěkně schovaný za stromem. Teď to začíná být do kopce, ale stále příjemná zpevněná cesta. Vedeme s sebou koloběžky na cestu zpátky. Oblíbili jsme si urychlování zpátečních cest a můžeme pak děti vzít na náročnější trasy. 4 kilometry nám dávají zabrat, obzvlášť směrem k vrcholku přibývají kameny, ale pořád se to dá.
Konečně dorazíme na rozhlednu. Ale tu odkládáme a jdeme se najíst. Bufet nabízí česnekovou polévku a klobásy. Kupujeme 4 polévky a koláč, kofolu na doplnění cukrů. Jinak mají pouze lahváče a vše rozlévané. Rozhledna za 30/15Kč má po schodišti fotky ptáků a rostlin, tak schody holkám utekly. Nahoru se pak dá vylézt pouze po strmém schodišti. Pro malé děti to není. Navíc holky ani neviděly přes vysoké zábradlí. Je ale nádherné počasí a vidět jdou i Alpy. Jen nahoře dost fouká.

A už si to šineme dolů na koloběžkách. Dole jsme během 20minut, ale únavou padáme. Jdeme se ubytovat a těšíme se na večeři. Ze slíbených vegetariánských večeří nic není, nějaký pokus vyhovět proběhl, ale asi bychom se nenajedli, když to kuchař neumí. Bereme za vděk masem a sníme brambory s kuřecím stehnem. Na nás ještě zbyl i vývar a dostali jsme i lívance. Jídlo je takový standard jídelní. Jsme spokojení a paní domácí se snaží vyjít vstříc všem hostům. A že je narváno.
A zítra dáme....

Neděle 27. října PANCÍŘ - ŠPIČÁK - ČERTOVO JEZERO

V neděli mělo být pěkné počasí. Vyrazili jsme rovnou od hotelu po modré směr Hofmanky, vzdálené cca 3km lesem směr Pancíř. Alternativou a nakonec i motivací k cestě dál byla jízda nejstarší lanovkou z r. 1971 na Pancíř. Jednosedačka byla výzva pro mě i pro V. - nemáme rády výšky. Cestu bysme v pohodě zvládli i pod lanovkou, ale šlo nám o zážitek a R. si ji opravdu užila. Vrchol stál za to. Rozhled do okolí, nádherné výhledy i originální dveře pro fotografování. K dispozici je i restaurace a rozhledna samotná. Nevyužili jsme ani jedno. Dali jsme sváču na louce a vyrazili zpět směr ski areál Špičák.

Na Špičáku byl ráj bikerů., bylo jich tu hromdada. My hledali jídlo a bohužel vše bylo zavřené. Prý v rekonstrukci, protože areál změnil majitele. Už jsme vzdali Hotel-restaurant Karl po cestě, který byl plný, takže zklamání veliké Nakonec jsme vyrazili do nedalekého hotelu Kolibřík. Vypadal opuštěně, ale restaurace i terasa fungovala. Usadili jsme se venku a dali si smažený květák za lidových 65Kč plus hromadu hranolí za 30 k tomu. Holky zaujalo i akvárko před záchody :D
Nadlábli jsme se a vyrazili zpět směr špičák a vyšlápli si tam sjezdovku - nutno pro cestu k Čertovu jezeru. Holky už nadávaly, tak jsme Černé vzdali.

U jezera jsme dali větší pauzu na malování. Ukořistili jsme jediný stolek. Je to tam jak na Václaváku i v pozdní odpoledne. Nakonec nás čekalo cca 6km k hotelu. Sešli jsme do údolí a na konec nás čekala sjezdovka k hotelu. Holky (i my) mlely z posledního a zkoušely, jestli je třeba nesveze poma. Nesvezla. R. vzala za vděk světýlkem a koníčkem od táty a mrtví, ale spokojení jsme stihli i večeři.
Za odměnu si holky daly pohádku a my hodinku o samotě v sauně.
V noci jsem ještě stihla koupit letenky na květnovou Maltu, ale o tom až příště.

Pondělí 28. října - BAYERISCHE EISENSTEIN - NATIONAL BAYERISCHER WALD MUZEUM

Předpověď hlásila ochlazení a zimu. Ze snídaně jsme nespěchali. Dnes je v plánu pohodička. Vyrazili jsme na koloběžkách do cca 4-5km vzdáleného německého městečka Bayerische Eisenstein. Kolobky jsme zamkli u nádraří a dál šli pěšky. Bylo nádherně, vylezlo sluníčko, stoupla mlha. Potkali jsme krásné hřišťě, kde si holky pohrály. Došli jsme do informačního centra, kde jsme probrali letáčky a hledali místa na další dny. Vyfotili si Velký Javor v dáli a vydali se zpět.

Holky chtěly do muzea a tak jsme se zastavili u nádraží do National Bayerischer Wald. Vstup nás nejdříve ohromil - rodinné vstupné za 490Kč, ale paní pokladní nám ho doporučila a stálo opravdu za to.
První patro bylo o přírodě, plné interaktivních okének, poslouchátek a kukátek. Také se dal promítat film v kině. Byli jsme zde skoro sami. V přízemí bylo patro netopýrů, to holky zaujalo nejvíce, hlavně otázkové okénka, která se po správné odpovědi rozsvítila zeleně.
Ve druhém patře - muzeum lyží - jsme si nejvíc užili lyžařský trenažér. Tatínka jsme odtud nemohli dostat. V nejvyšším patře pak byl obrovský model města a vláčků.
Zpátky v Železné Rudě jsme byli co by dup a stihli jsme ještě kavárnu Bublina s dětským koutkem. My si dali konečně kafe a slečny se dvě hodinky vyblbly. Pak neměly ani problém zdolat kopec k hotelu.

Úterý 29. října - Bazén OSSERBAD LAM

Dnes byl největší problém vybrat program. HOlky si prosadily bazén a tak jsme vyrazili do nedaleého městečka Lam a aquaparku Osserbad. Cesta vedla kolem Velkého Javoru pěkně přes kopec.
Bazén měl příjemné vstupné 23 eur za celodenní rodinný lístek včetně sauny. I když uvnitř je jen malý plavecký bazén a druhý dětský s malým a snadným tobogánem, přesto si to holky užily a vydrželi jsme tam přes 5 hodin. Dokonce byl ještě jeden vyhřívaný bazén venku, tam ale byla nuda :)
Občerstvení jsme měli svoje, uvnitř byl jen stánek se smaženým jídlem styl párek a hranolky.
Sauny byly dvě - 60 a 90 stupňů. Já stihla vyzkoušet chvíli tu 60 stupňovou, protože R. prostě do sauny nevleze. M si tam užil celou hodinu a půl. V bazénové části najdete ještě páru s vonnými esencemi.
I když lázně vypadají staře, jsou udržovány v pěkném čistěm stavu a moc mile mě překvapily výkonné fukary na vlasy. Pozor skříňky jsou na 1 eurové mince, ale paní na recepci nás předem upozornila a i nám rozměnila.
Zpátky jsme přijeli akorát na večeři. Večer jsme si zahráli černého petra i dixit, holky nějak nabudila malinovka - pozor na ni (a taky na její cenu 39Kč za 0,3l).

Středa 30. října - JEZERO LAKA

Dnes přituhuje, venku je kolem 3 stupňů. Výlet je daný už od včera, kdy M. přehlasovaly holky na bazén.
Ráno jsme vyjeli vcelku brzy, zabaleno už v 9.30. Popojeli jsme na parkoviště Nová Hůrka, kde chtěli opět 100Kč a my opět lovili drobné, abysme u automatu zjistili, že tady ta mašina žere i nějaký ten papír a dokonce eura.
Bereme s sebou koloběžky. Cesta vhodná pro kočárky pro nás znamená, že kolobky jsou cajk. Jdeme po modré směr jezero Laka, vzdálené 5km. Pohoda.
V půlce cesty objevujeme kapličku a hřbitov osady Nová Hůrka. Můžete si zde zazvonit zvonem.
Než dojdeme k jezeru, stihnem ještě svačinu na kládách u cesty. Dnes jsme na turistické stezce potkali autobus plný důchodců (co tam dělal?), náklaďák se dřevem i traktor.

Konečně přicházíme k jezeru, je pravé poledne, slunce svítí. Lidí celkem dost. Jezero je krásné, klidné. Rozhodnem se zamknout kolobky a jít ještě kilometr dál po červené okolo jezera k bývalému plavebnímu kanálu. Cesta je příjemná, děti veselé. Tam to otáčíme a vracíme se zpět. Přece jen je fakt zima. U jezera nasedáme na koloběžky a opět si užíváme sjezd. A pak už jen hurá domů za Micinkou.