ŠUMAVA NA PODZIMNÍ PRÁZDNINY 26. - 30. 10. 2019
Sobota 26. října POLEDNÍK
Dnes vyrážíme na prázdniny do Železné Rudy, hotelu Belveder. Ještě před nástupem do hotelu ale plánujeme výlet na rozhlednu Poledník.
Z Prahy se cesta zase protáhla. Přijíždíme zhruba ve 12:30 na parkoviště Slunečná v Prášilech. Pohledáme mince do automatu na parkování. Přece jen stovku v drobných člověk už nenosí a automat nic jiného nebral.
Vyrazili jsme po červené do Prášil a odtud dále směr rozhledna. U Františkova mostu jsme změnili směr na zelenou značku. Děti jsme postrašili, že budou muset brodit řeku, můstek je pěkně schovaný za stromem. Teď to začíná být do kopce, ale stále příjemná zpevněná cesta. Vedeme s sebou koloběžky na cestu zpátky. Oblíbili jsme si urychlování zpátečních cest a můžeme pak děti vzít na náročnější trasy. 4 kilometry nám dávají zabrat, obzvlášť směrem k vrcholku přibývají kameny, ale pořád se to dá.
Konečně dorazíme na rozhlednu. Ale tu odkládáme a jdeme se najíst. Bufet nabízí česnekovou polévku a klobásy. Kupujeme 4 polévky a koláč, kofolu na doplnění cukrů. Jinak mají pouze lahváče a vše rozlévané. Rozhledna za 30/15Kč má po schodišti fotky ptáků a rostlin, tak schody holkám utekly. Nahoru se pak dá vylézt pouze po strmém schodišti. Pro malé děti to není. Navíc holky ani neviděly přes vysoké zábradlí. Je ale nádherné počasí a vidět jdou i Alpy. Jen nahoře dost fouká.
A už si to šineme dolů na koloběžkách. Dole jsme během 20minut, ale únavou padáme. Jdeme se ubytovat a těšíme se na večeři. Ze slíbených vegetariánských večeří nic není, nějaký pokus vyhovět proběhl, ale asi bychom se nenajedli, když to kuchař neumí. Bereme za vděk masem a sníme brambory s kuřecím stehnem. Na nás ještě zbyl i vývar a dostali jsme i lívance. Jídlo je takový standard jídelní. Jsme spokojení a paní domácí se snaží vyjít vstříc všem hostům. A že je narváno.
A zítra dáme....
Neděle 27. října PANCÍŘ - ŠPIČÁK - ČERTOVO JEZERO
V neděli mělo být pěkné počasí. Vyrazili jsme rovnou od hotelu po modré směr Hofmanky, vzdálené cca 3km lesem směr Pancíř. Alternativou a nakonec i motivací k cestě dál byla jízda nejstarší lanovkou z r. 1971 na Pancíř. Jednosedačka byla výzva pro mě i pro V. - nemáme rády výšky. Cestu bysme v pohodě zvládli i pod lanovkou, ale šlo nám o zážitek a R. si ji opravdu užila. Vrchol stál za to. Rozhled do okolí, nádherné výhledy i originální dveře pro fotografování. K dispozici je i restaurace a rozhledna samotná. Nevyužili jsme ani jedno. Dali jsme sváču na louce a vyrazili zpět směr ski areál Špičák.
Na Špičáku byl ráj bikerů., bylo jich tu hromdada. My hledali jídlo a bohužel vše bylo zavřené. Prý v rekonstrukci, protože areál změnil majitele. Už jsme vzdali Hotel-restaurant Karl po cestě, který byl plný, takže zklamání veliké Nakonec jsme vyrazili do nedalekého hotelu Kolibřík. Vypadal opuštěně, ale restaurace i terasa fungovala. Usadili jsme se venku a dali si smažený květák za lidových 65Kč plus hromadu hranolí za 30 k tomu. Holky zaujalo i akvárko před záchody :D
Nadlábli jsme se a vyrazili zpět směr špičák a vyšlápli si tam sjezdovku - nutno pro cestu k Čertovu jezeru. Holky už nadávaly, tak jsme Černé vzdali.
U jezera jsme dali větší pauzu na malování. Ukořistili jsme jediný stolek. Je to tam jak na Václaváku i v pozdní odpoledne. Nakonec nás čekalo cca 6km k hotelu. Sešli jsme do údolí a na konec nás čekala sjezdovka k hotelu. Holky (i my) mlely z posledního a zkoušely, jestli je třeba nesveze poma. Nesvezla. R. vzala za vděk světýlkem a koníčkem od táty a mrtví, ale spokojení jsme stihli i večeři.
Za odměnu si holky daly pohádku a my hodinku o samotě v sauně.
V noci jsem ještě stihla koupit letenky na květnovou Maltu, ale o tom až příště.
Pondělí 28. října - BAYERISCHE EISENSTEIN - NATIONAL BAYERISCHER WALD MUZEUM
Předpověď hlásila ochlazení a zimu. Ze snídaně jsme nespěchali. Dnes je v plánu pohodička. Vyrazili jsme na koloběžkách do cca 4-5km vzdáleného německého městečka Bayerische Eisenstein. Kolobky jsme zamkli u nádraří a dál šli pěšky. Bylo nádherně, vylezlo sluníčko, stoupla mlha. Potkali jsme krásné hřišťě, kde si holky pohrály. Došli jsme do informačního centra, kde jsme probrali letáčky a hledali místa na další dny. Vyfotili si Velký Javor v dáli a vydali se zpět.
Holky chtěly do muzea a tak jsme se zastavili u nádraží do National Bayerischer Wald. Vstup nás nejdříve ohromil - rodinné vstupné za 490Kč, ale paní pokladní nám ho doporučila a stálo opravdu za to.
První patro bylo o přírodě, plné interaktivních okének, poslouchátek a kukátek. Také se dal promítat film v kině. Byli jsme zde skoro sami. V přízemí bylo patro netopýrů, to holky zaujalo nejvíce, hlavně otázkové okénka, která se po správné odpovědi rozsvítila zeleně.
Ve druhém patře - muzeum lyží - jsme si nejvíc užili lyžařský trenažér. Tatínka jsme odtud nemohli dostat. V nejvyšším patře pak byl obrovský model města a vláčků.
Zpátky v Železné Rudě jsme byli co by dup a stihli jsme ještě kavárnu Bublina s dětským koutkem. My si dali konečně kafe a slečny se dvě hodinky vyblbly. Pak neměly ani problém zdolat kopec k hotelu.
Úterý 29. října - Bazén OSSERBAD LAM
Dnes byl největší problém vybrat program. HOlky si prosadily bazén a tak jsme vyrazili do nedaleého městečka Lam a aquaparku Osserbad. Cesta vedla kolem Velkého Javoru pěkně přes kopec.
Bazén měl příjemné vstupné 23 eur za celodenní rodinný lístek včetně sauny. I když uvnitř je jen malý plavecký bazén a druhý dětský s malým a snadným tobogánem, přesto si to holky užily a vydrželi jsme tam přes 5 hodin. Dokonce byl ještě jeden vyhřívaný bazén venku, tam ale byla nuda :)
Občerstvení jsme měli svoje, uvnitř byl jen stánek se smaženým jídlem styl párek a hranolky.
Sauny byly dvě - 60 a 90 stupňů. Já stihla vyzkoušet chvíli tu 60 stupňovou, protože R. prostě do sauny nevleze. M si tam užil celou hodinu a půl. V bazénové části najdete ještě páru s vonnými esencemi.
I když lázně vypadají staře, jsou udržovány v pěkném čistěm stavu a moc mile mě překvapily výkonné fukary na vlasy. Pozor skříňky jsou na 1 eurové mince, ale paní na recepci nás předem upozornila a i nám rozměnila.
Zpátky jsme přijeli akorát na večeři. Večer jsme si zahráli černého petra i dixit, holky nějak nabudila malinovka - pozor na ni (a taky na její cenu 39Kč za 0,3l).
Středa 30. října - JEZERO LAKA
Dnes přituhuje, venku je kolem 3 stupňů. Výlet je daný už od včera, kdy M. přehlasovaly holky na bazén.
Ráno jsme vyjeli vcelku brzy, zabaleno už v 9.30. Popojeli jsme na parkoviště Nová Hůrka, kde chtěli opět 100Kč a my opět lovili drobné, abysme u automatu zjistili, že tady ta mašina žere i nějaký ten papír a dokonce eura.
Bereme s sebou koloběžky. Cesta vhodná pro kočárky pro nás znamená, že kolobky jsou cajk. Jdeme po modré směr jezero Laka, vzdálené 5km. Pohoda.
V půlce cesty objevujeme kapličku a hřbitov osady Nová Hůrka. Můžete si zde zazvonit zvonem.
Než dojdeme k jezeru, stihnem ještě svačinu na kládách u cesty. Dnes jsme na turistické stezce potkali autobus plný důchodců (co tam dělal?), náklaďák se dřevem i traktor.
Konečně přicházíme k jezeru, je pravé poledne, slunce svítí. Lidí celkem dost. Jezero je krásné, klidné. Rozhodnem se zamknout kolobky a jít ještě kilometr dál po červené okolo jezera k bývalému plavebnímu kanálu. Cesta je příjemná, děti veselé. Tam to otáčíme a vracíme se zpět. Přece jen je fakt zima. U jezera nasedáme na koloběžky a opět si užíváme sjezd. A pak už jen hurá domů za Micinkou.
Sobota 26. října POLEDNÍK
Dnes vyrážíme na prázdniny do Železné Rudy, hotelu Belveder. Ještě před nástupem do hotelu ale plánujeme výlet na rozhlednu Poledník.
Z Prahy se cesta zase protáhla. Přijíždíme zhruba ve 12:30 na parkoviště Slunečná v Prášilech. Pohledáme mince do automatu na parkování. Přece jen stovku v drobných člověk už nenosí a automat nic jiného nebral.
Vyrazili jsme po červené do Prášil a odtud dále směr rozhledna. U Františkova mostu jsme změnili směr na zelenou značku. Děti jsme postrašili, že budou muset brodit řeku, můstek je pěkně schovaný za stromem. Teď to začíná být do kopce, ale stále příjemná zpevněná cesta. Vedeme s sebou koloběžky na cestu zpátky. Oblíbili jsme si urychlování zpátečních cest a můžeme pak děti vzít na náročnější trasy. 4 kilometry nám dávají zabrat, obzvlášť směrem k vrcholku přibývají kameny, ale pořád se to dá.
Konečně dorazíme na rozhlednu. Ale tu odkládáme a jdeme se najíst. Bufet nabízí česnekovou polévku a klobásy. Kupujeme 4 polévky a koláč, kofolu na doplnění cukrů. Jinak mají pouze lahváče a vše rozlévané. Rozhledna za 30/15Kč má po schodišti fotky ptáků a rostlin, tak schody holkám utekly. Nahoru se pak dá vylézt pouze po strmém schodišti. Pro malé děti to není. Navíc holky ani neviděly přes vysoké zábradlí. Je ale nádherné počasí a vidět jdou i Alpy. Jen nahoře dost fouká.
A už si to šineme dolů na koloběžkách. Dole jsme během 20minut, ale únavou padáme. Jdeme se ubytovat a těšíme se na večeři. Ze slíbených vegetariánských večeří nic není, nějaký pokus vyhovět proběhl, ale asi bychom se nenajedli, když to kuchař neumí. Bereme za vděk masem a sníme brambory s kuřecím stehnem. Na nás ještě zbyl i vývar a dostali jsme i lívance. Jídlo je takový standard jídelní. Jsme spokojení a paní domácí se snaží vyjít vstříc všem hostům. A že je narváno.
A zítra dáme....
Neděle 27. října PANCÍŘ - ŠPIČÁK - ČERTOVO JEZERO
V neděli mělo být pěkné počasí. Vyrazili jsme rovnou od hotelu po modré směr Hofmanky, vzdálené cca 3km lesem směr Pancíř. Alternativou a nakonec i motivací k cestě dál byla jízda nejstarší lanovkou z r. 1971 na Pancíř. Jednosedačka byla výzva pro mě i pro V. - nemáme rády výšky. Cestu bysme v pohodě zvládli i pod lanovkou, ale šlo nám o zážitek a R. si ji opravdu užila. Vrchol stál za to. Rozhled do okolí, nádherné výhledy i originální dveře pro fotografování. K dispozici je i restaurace a rozhledna samotná. Nevyužili jsme ani jedno. Dali jsme sváču na louce a vyrazili zpět směr ski areál Špičák.
Na Špičáku byl ráj bikerů., bylo jich tu hromdada. My hledali jídlo a bohužel vše bylo zavřené. Prý v rekonstrukci, protože areál změnil majitele. Už jsme vzdali Hotel-restaurant Karl po cestě, který byl plný, takže zklamání veliké Nakonec jsme vyrazili do nedalekého hotelu Kolibřík. Vypadal opuštěně, ale restaurace i terasa fungovala. Usadili jsme se venku a dali si smažený květák za lidových 65Kč plus hromadu hranolí za 30 k tomu. Holky zaujalo i akvárko před záchody :D
Nadlábli jsme se a vyrazili zpět směr špičák a vyšlápli si tam sjezdovku - nutno pro cestu k Čertovu jezeru. Holky už nadávaly, tak jsme Černé vzdali.
U jezera jsme dali větší pauzu na malování. Ukořistili jsme jediný stolek. Je to tam jak na Václaváku i v pozdní odpoledne. Nakonec nás čekalo cca 6km k hotelu. Sešli jsme do údolí a na konec nás čekala sjezdovka k hotelu. Holky (i my) mlely z posledního a zkoušely, jestli je třeba nesveze poma. Nesvezla. R. vzala za vděk světýlkem a koníčkem od táty a mrtví, ale spokojení jsme stihli i večeři.
Za odměnu si holky daly pohádku a my hodinku o samotě v sauně.
V noci jsem ještě stihla koupit letenky na květnovou Maltu, ale o tom až příště.
Pondělí 28. října - BAYERISCHE EISENSTEIN - NATIONAL BAYERISCHER WALD MUZEUM
Předpověď hlásila ochlazení a zimu. Ze snídaně jsme nespěchali. Dnes je v plánu pohodička. Vyrazili jsme na koloběžkách do cca 4-5km vzdáleného německého městečka Bayerische Eisenstein. Kolobky jsme zamkli u nádraří a dál šli pěšky. Bylo nádherně, vylezlo sluníčko, stoupla mlha. Potkali jsme krásné hřišťě, kde si holky pohrály. Došli jsme do informačního centra, kde jsme probrali letáčky a hledali místa na další dny. Vyfotili si Velký Javor v dáli a vydali se zpět.
Holky chtěly do muzea a tak jsme se zastavili u nádraží do National Bayerischer Wald. Vstup nás nejdříve ohromil - rodinné vstupné za 490Kč, ale paní pokladní nám ho doporučila a stálo opravdu za to.
První patro bylo o přírodě, plné interaktivních okének, poslouchátek a kukátek. Také se dal promítat film v kině. Byli jsme zde skoro sami. V přízemí bylo patro netopýrů, to holky zaujalo nejvíce, hlavně otázkové okénka, která se po správné odpovědi rozsvítila zeleně.
Ve druhém patře - muzeum lyží - jsme si nejvíc užili lyžařský trenažér. Tatínka jsme odtud nemohli dostat. V nejvyšším patře pak byl obrovský model města a vláčků.
Zpátky v Železné Rudě jsme byli co by dup a stihli jsme ještě kavárnu Bublina s dětským koutkem. My si dali konečně kafe a slečny se dvě hodinky vyblbly. Pak neměly ani problém zdolat kopec k hotelu.
Dnes byl největší problém vybrat program. HOlky si prosadily bazén a tak jsme vyrazili do nedaleého městečka Lam a aquaparku Osserbad. Cesta vedla kolem Velkého Javoru pěkně přes kopec.
Bazén měl příjemné vstupné 23 eur za celodenní rodinný lístek včetně sauny. I když uvnitř je jen malý plavecký bazén a druhý dětský s malým a snadným tobogánem, přesto si to holky užily a vydrželi jsme tam přes 5 hodin. Dokonce byl ještě jeden vyhřívaný bazén venku, tam ale byla nuda :)
Občerstvení jsme měli svoje, uvnitř byl jen stánek se smaženým jídlem styl párek a hranolky.
Sauny byly dvě - 60 a 90 stupňů. Já stihla vyzkoušet chvíli tu 60 stupňovou, protože R. prostě do sauny nevleze. M si tam užil celou hodinu a půl. V bazénové části najdete ještě páru s vonnými esencemi.
I když lázně vypadají staře, jsou udržovány v pěkném čistěm stavu a moc mile mě překvapily výkonné fukary na vlasy. Pozor skříňky jsou na 1 eurové mince, ale paní na recepci nás předem upozornila a i nám rozměnila.
Zpátky jsme přijeli akorát na večeři. Večer jsme si zahráli černého petra i dixit, holky nějak nabudila malinovka - pozor na ni (a taky na její cenu 39Kč za 0,3l).
Středa 30. října - JEZERO LAKA
Dnes přituhuje, venku je kolem 3 stupňů. Výlet je daný už od včera, kdy M. přehlasovaly holky na bazén.
Ráno jsme vyjeli vcelku brzy, zabaleno už v 9.30. Popojeli jsme na parkoviště Nová Hůrka, kde chtěli opět 100Kč a my opět lovili drobné, abysme u automatu zjistili, že tady ta mašina žere i nějaký ten papír a dokonce eura.
Bereme s sebou koloběžky. Cesta vhodná pro kočárky pro nás znamená, že kolobky jsou cajk. Jdeme po modré směr jezero Laka, vzdálené 5km. Pohoda.
V půlce cesty objevujeme kapličku a hřbitov osady Nová Hůrka. Můžete si zde zazvonit zvonem.
Než dojdeme k jezeru, stihnem ještě svačinu na kládách u cesty. Dnes jsme na turistické stezce potkali autobus plný důchodců (co tam dělal?), náklaďák se dřevem i traktor.
Konečně přicházíme k jezeru, je pravé poledne, slunce svítí. Lidí celkem dost. Jezero je krásné, klidné. Rozhodnem se zamknout kolobky a jít ještě kilometr dál po červené okolo jezera k bývalému plavebnímu kanálu. Cesta je příjemná, děti veselé. Tam to otáčíme a vracíme se zpět. Přece jen je fakt zima. U jezera nasedáme na koloběžky a opět si užíváme sjezd. A pak už jen hurá domů za Micinkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat